Do hlouby duše

Vzbudil jsem se
Byla tma
nade mnou nebylo nic
a já viděl jen schody
jež jako spirála
táhly se dolů

Při každém kroku dolů
se jako při zapáléní svíčky
zjevily tváře.
V očích prázdný pohled
rty sevřené a bez úsměvu
a přesto se snažily něco říci.

Všechny jsem je znal
Ale vždyť to bylo dávno
už měly být zapomenuty...
Už jsem já měl být zapomenut

A přesto tam byly
poznávaly mne a beze slov
jsem měl pochopit
jejich sdělení

Poslední schod a poslední obličej
Ten obličej
byl Můj.
Ale byl starší
bez úsměvu
a taky s prázdným pohledem.

Povídal:
"Nepoddávej se strachu ze zrady,
věř lidem,kteří ti nedali opačný důvod.

Nestarej se jen o sebe,ale i o ty,
kteří se starají o tebe.

Neubližuj ani za cenu toho,že tobě bude líp.
Bolest,kterou jsi způsobil,se ti vrátí."