DISKONOC PO 30 LETECH

Dlouho jsem se tu nevyskytovala, ale přísahám, že se postupně těmi cca 125 avizy nakonec prokoušu. :))

DISKONOC PO 30 LETECH Má kamarádka opustila po létech vcelku klidného soužití svého partnera hned vzápětí, co ji pronásledoval bytem s nabitou kulovnicí v ruce, stižen náhlým pominutím smyslů. Od té doby ta osůbka na prahu čtyřicítky začala opět žít naplno. Oslovila ji filosofie, dle které má milovat svůj život i s průšvihy, jež přináší, a nedbat na to, co bude zítra či za týden. Se svými dvěma dcerami navštěvuje hojně přilehlou diskotéku a autem brázdí republiku jako Fittipaldi. Ženská je to obdivuhodná, každý nový den vnímá jako výzvu a plnými hrstmi konzumuje vše, co jí dělá radost, byť to usedlým občanům našeho malého hnízda sem tam trochu zvedá obočí. Není jí proti mysli loučit se v pravé poledne uprostřed náměstí se svou o deset let mladší momentální láskou polibkem, při kterém jí onen jinoch jazykem ohledává snad i štítnou žlázu. To děvče vpravdě kvete, doslova září, a tak jsem neodolala její nabídce do té diskotéky zavítat spolu s ní. Protože to tam údajně ožívá až po půlnoci, zanechala jsem svého netančícího muže v říši Morfeově a v půl druhé v noci za ní vyrazila s cílem zjistit, jak náš vidlákov žije. Diskotéka byla vskutku naplněna k prasknutí, ovšem z devadesátidevíti procent mládeží, z níž jednomu každému bych mohla být matkou. Parket narván, že by klubko nití nepropadlo, stroboskopy vrhaly oslepující blesky do mých poctivých 5ti dioptrií, hudba řvala jako z kloubů vymknutý motor raketoplánu a vzduch se vzduchem nazvat nedal ani v záchvatu přehnané shovívavosti. Byl to těžký oblak cigaretového a marjánkového kouře, který nehnutě visel nad barem a jehož koncentraci jsem vylepšila svými několika cigárky, vykouřenými „na stojáka“ u barpultu ke cole z čirého zoufalství. Sledovala jsem cvrkot a děsila se chvíle, kdy se s tímto davem rozhodne ztotožnit má tehdy 13tiletá dcera. O něco málo starší děvčata tam předváděla tanečky budící jednoznačný dojem chuti spíš sexuálně splynout s některým z mládenců než s rytmem hudby. Jejich oděv a oči života zkušených stařen by konec konců nenechaly o pravém důvodu této produkce na pochybách ani chlapce velmi váhavého. Mezi davem jsem zahlédla i jakéhosi mongolského mládence, jenž bloudil prostorem s ruksáčkem na zádech, pivem v ruce a pohledem upřeným tupě do dáli - snad hledal ztracenou jurtu. Po hodince pobytu na vyhlášené diskotéce jsem z postávání u baru začala mít nohy jako konve, v hlavě jakousi dutinu neschopnou vyprodukovat sebemenší souvislou myšlenku a cola mi už tekla i z uší. Rozloučila jsem se tedy s přítelkyní hrdinkou, která hodlala neohroženě vydržet do závěrečné v pět ráno, zanechala ji v živém rozhovoru s partou Maďarů a vykročila jsem k domovu líbezně tichou nocí. Tišší o mé totálně zalehlé uši. Když se mi konečně vrátil sluch a soudné uvažování, usnesla jsem se sama v sobě, že diskoradovánky se mým životním koníčkem již nikdy nestanou. Douška: hrdinka večera se posléze díky sektě, do níž vstoupila, stala natolik pozitivní, že přestala platit nájem a všechny poplatky, nutné k udržení bytu, protože ono se to přece vždycky nějak samo spláchne, netřeba se starat. A co vím, nyní vymetá diskotéky ve Spojených státech, zatímco o její dcerky pečuje maminka důchodkyně. Ještě štěstí, že jsem pobyt v ryčném prostředí včas přestala vyhledávat, mohla jsem mít za 5ti dioptriemi kalný zrak a mozek změklý tak, že bych americké dancingy vymetala s ní.

---