Sám nejsi nic

Pach potu moči rzi a oleje. Mravenčení v nohou. Pak jsem začal hledat stálost. To, na co jsi už zapomněla. Divíš se dvakrát. Je jako myšlenka, co nejde uchopit. Sám nejsi nic. Havrani. Ubrus politý červeným vínem. A to víno, v láhvi od rumu. Něco je za oknem, něco jako jasný den. A štěkání psů a modré nebe. Satelity na střechách Koruny stromů skoro bez listí. Prádlo na šňůrách v mírném vánku. A kdyby mi šly z úst už jenom zvuky. A tikot hodinek, když si dám ruce za hlavu. Jaká asi budeš s vůní hlíny popele a barvou lučních květin. Když tě mučí vlastní myšlenky. Ať je jako vítr ve vlasech. A nechce se mi nic. Krvavá krev. Co budeš dělat, až se probudíš. Měl jsem a nemám a nevěřím, že by jsi už zapomněla? Přenést se přes to, jakoby to šlo. A hlavně se nezatvrzuj. To s jarem neroztaje. Jizvy se sice zahojí, ale bolet nepřestanou. V jakém ze svých životů? Na tenkém ledě zamrzlým jezerem. Tou nekonečnou bílou plání. Tak v jakém ze svých životů bychom se nepoznali. A nechce se mi věřit v něco naivně alternativního. Smířlivě tupého a hloupého. Tak dej si něco na hlavu, začne pršet. Poslouchám toho anděla, touhou a vodkou opilého. Tak do roka a do dna, kyne mi. V létě jsme byli jiní. Jako bych neměl nic lepšího na práci, a nemám. Kolik je asi hodin, Vaše jasnosti. Jsi stále jen kolem jdoucí. Lidé jako ty, jak se jim to jenom říká? Ti, moc peněz nemají. Kdybys byla zdravotní sestra, nosila bys kříž na rameni. A já bych měl něco za sebou. Už je to deset let.

---