Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřikázané ovoce
07. 11. 2014
1
1
665
Autor
mejdej
poprocházková
Nevidět Tě je bída
a spatřit Tě jsou Vánoce,
když přikážou mi ovoce,
tak těžko se mi snídá.
Nevidět Tě je bída,
člověk se neuhlídá,
myšlenkové mlsání...
Titanic snů se naklání,
už už naráží do kry.
Podsvětí je dost mokrý.
Nebreč už, radím Orfeovi,
vyplavíš to tu, potom kdoví,
co s Euridikou vlastně bude?
Jdeš jako bejk na hadr rudej,
rozuměj ale, už Tě nechce,
už je jí jinak, rozuměj, lehce.
Každý, kdo se nepostí,
hrál by ódu s radostí.
Sleduju orloj s prsty v jazzu,
před deštěm nikam nezalezu,
Léta žár letí zimním vzduchem.
Chtěl bych být na vteřinu uchem,
které si něžně promneš prsty,
v boltci máš nervy, no a skrz ty
rozběhl bych se Tvojím tělem,
jako když přítel za přítelem
ulicí letí - dva spojenci.
Já - přítel Tvůj, Ty - přítel Venci.
V hlavě se mi snad mozek svaří,
jak popsat den i v komentáři?
Teď už chápu, proč ze mě táta
nechtěl nikdy mít literáta.
Myslím na Tebe, slovem hladíš,
s city si stejně neporadíš,
s city si totiž nikdo neporadí,
Ty mě míváš "tam" a já Tě mám "tady".