Princezna

Právě procházela seznam témat bakalářských prací, když někdo zaklepal.

„Dále.“ Zkontrolovala čas. Do konce konzultačních hodin zbývalo ještě patnáct minut.

Vešla štíhlá dívka v dlouhé sukni, vlasy pečlivě sepnuté do uhlazeného drdolu.

„Dobrý den. Posaďte se prosím. Co vás přivádí?“

„Děkuji. Přišla jsem se s Vámi poradit. Týká se to mé bakalářské práce.

„Jistě. Jaké téma jste zvolila?“

„ Ráda bych se zabývala vlivem původu na studijní výsledky žáků.“

„To tu ještě nebylo...Takže se chcete zaměřit na rodinu?“

„Opakuji, že mi jde o původ. Vím o někom, kdo má šlechtické kořeny a jeho život se od běžného života průměrného studenta dost liší.“

„Takže případová studie?“

„Tak nějak.“

„Dobře. Promyslete osnovu a to, jak téma zpracujete.“

„Mám už pár nápadů. Můžu zaslat mailem?“

„Samozřejmě.“

 

Mgr.Tklivá věnovala další hodinu přípravě na přednášku. Shromáždila potřebné materiály, vložila je do desek a letmo prohlédla došlou poštu. Zarazila se u nejnovějšího mailu.

27.10.

 

Za všechno může ta hrozná autonehoda. Pronásledovali je. Rodiče ji chtěli chránit, ujížděli s ní pryč, ze země. Řadě lidí se hodilo, aby vymizeli ze světa. Aby jejich rod zcela zanikl. Ale úplně se jim to nepodařilo. Tu noc ji Walter převezl do pěstounské rodiny. Komorník Walter. O něm v dalším mailu..

 

Asi nějaký nevyžádaný mail. Měli by tu poštu lépe hlídat. Rychle se odhlásila, shrábla ze stolu svazek klíčů a vyrazila ke dveřím. Už měla zpoždění.

5.11.

Walter je pozůstatek minulé doby. Je to její vrba, důvěrník a zpovědník. Rodiče moc dobře věděli, proč vybrali právě jeho. Jen on může princeznu dostatečně ochránit a zachovat její tajemství. Její pravá identita nesmí být nikdy odhalena.

 

E-mailová adresa se shodovala. Klikla na kolonku „rychlá odpověď“ a bez velkého rozmýšlení odeslala krátkou zprávu:

 

Nepřeji si žádné romány v podobném duchu. Plýtvejte svým časem a silami na jinou adresu.

S pozdravem,

Mgr.Tklivá

Pak maily na nějakou dobu ustaly.

//

 

„Dobrý den. Dlouho jste se neozvala. Jak jste pokročila se svou bakalářskou prací?“

„Ale já jsem se ozývala.“

„To není možné. Kontroluji své maily denně a nic mi od vás nepřišlo.

„Psala jsem ze skryté adresy. Kvůli bezpečnosti.“

„Vy máte pocit, že univerzitní mail není dostatečně bezpečný?“

„Mohu Vám věřit?“

„Nechápu.“

„To já jsem princezna Anna. Potřebuji Vaši pomoc.“

….

„Jak vám mohu pomoci?“

//

 

Mlhavé nedělní odpoledne nevybízelo k přehnané aktivitě. Neměla ráda podzim. Skličoval ji. Chvíli pozorovala, jak za okny opadává poslední listí ze starého ořechu. Zbyly jen holé pahýly bezmocně vzpažené k nebi. Když promluvil, těžko od těch paží odtrhávala oči.

„Jsi dneska duchem úplně jinde. Děje se něco?“

„Ale, starosti ve škole, znáš to.“

„Starosti se studenty?“

„Spíš se studentkou. Nevím si s ní rady.“

„No, tak jí prostě nedáš zápočet, neschválíš bakalářku, nepustíš ke státnicím...“

„Nech toho...Tady už přestává všechna legrace.“

//

 

Už prosím nechoďte na mé konzultace, pokud nebudete mít věcné otázky k Vaší bakalářské práci. To samé se týká korespondence. NEBUDU odpovídat na maily, které se netýkají studia. Děkuji za pochopení.

Mgr.Tklivá

 

14.11.

Proč už neodpovídáte na mé dopisy? Rozumím tomu, že na přednáškách a seminářích si držíte odstup. Chráníte tak samozřejmě i mne. Ale já Vám píši několik mailů denně! Hlavou se mi honí vtíravé myšlenky. I Walter si všiml, že jsem nějaká posmutnělá. Hraji na klavír melancholické skladby, uzavírám se do sebe. Odpovězte, nebo se něco stane. Cítím to.

                                                                                                                                                                                                                              26.11.

...a kromě šermu umím zacházet i se střelnou zbraní. Střílení je pro mne stejná samozřejmost jako každodenní hygiena. Držela jste někdy v ruce střelnou zbraň? Přimhouříte oko, a nebo ani nemusíte, já to třeba nedělám. Svět kolem vás na vteřinu oněmí v tichém očekávání. Každý Váš sval a nerv se soustředí na jeden jediný bod. Vyžaduje to velkou sebekázeň a chladnokrevnost. Jak už víte, já mám obojí.

//

 

„Ano, ta dívka má skutečně psychickou poruchu. Nakolik vážnou nedokáži říct, ale na základě těchto dopisů se domnívám, že jde o vážný problém.“

„A co mám dělat?“

„Vy? Nemůžete dělat nic. Těžko ji přesvědčíte, že žije ve světě představ. Ví o tom paní proděkanka?

„Zatím ne, čekala jsem na vaše vyjádření.

„Upozorněte ji, popřípadě proberte vaši situaci s kolegy. Třeba společně najdete řešení.“

 

//

 

„Ale paní kolegyně, to snad nemůžete myslet vážně! Anna Durinová? Ta chytrá a talentovaná mladá dáma? To se mi nechce věřit. V mých seminářích se tak neprojevuje, na konzultace nechodí. A i kdyby. Nikdy bych nenechal celou záležitost zajít tak daleko.“

„ Vy byste ji nevyslechl, kdyby Vám naznačila, že má problém?“

„ Pokud by se její problém týkal vědy, samozřejmě. Její soukromý život mě ale nezajímá.“

„Rozumím.“

Odmlčela se. Nikdo jiný v místnosti nepromluvil, ač se jich na její vyzvání sešlo něco přes dvacet. Proděkanka k ní natočila tělo, ale její oči bloudily někdě v dálce.

„Paní kolegyně. Vaše pohnutky byly jistě chvályhodné, ale za vaše rozhodnutí nenese univerzita žádnou zodpovědnost. Probírala jsem na váš podnět celou źáležitost s právníkem. Právnickou ochranu vám neposkytne nikdo. Fyzickou ochranu vám poskytne policie, ale ta pouze na základě nevyvratitelného důkazu o faktickém ohrožení vaší osoby. Za sebe mohu říci jen to, že nevidím žádný důvod k tomu, abychom studentku nějak omezovali ve studiu. Přihlédněme k jejím studijním výsledkům a k tomu, že přispívá svými články k šíření věhlasu univerzity. Vám doporučuji změnit e-mailovou adresu a přehodnotit svůj příliš vstřícný přístup ke studentům.“

V nastálem tichu zaznělo šoupnutí židle jako výstřel z pistole. Mgr.Tklivá odešla bez rozloučení.

 

//

 

O patnáct let později probíhalo na jednom pražském gymnáziu výběrové řízení na pozici zástupkyně ředitele. Škola měla dobré jméno a prestiž, proto není divu, že zájemců na tuto pozici bylo mnoho. Ředitelka gymnázia, touto dobou na zahraniční stáži, řídila celý proces po telefonu. Byla zvyklá svoje povinnosti delegovat, kromě toho věděla, že je v zájmu jejich zaměstnanců vybrat na tak důležitou pozici schopného člověka.

„Tak doufám, že tentokrát už jste vybrali. Napínáte mě.“

„Budete spokojená. Nakonec si nás získala nejmladší zájemkyně, převyšovala ale všechny ostatní profesionálními znalostmi, kultivovaným vystupováním a všeobecným rozhledem. Myslím, že do našeho kolektivu dobře zapadne.“

„Kdy může nastoupit?“

„Ihned.“

Po návratu otevřela pracovní mail a četla :

Vážená paní ředitelko. Jsem ráda, že se znovu setkáváme, i když tentokrát v jiné pozici. Máme ještě spoustu neprobraných témat. Ale o tom později, jdu na střelnici.

S pozdravem,

Princezna Anna

 

---