Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSladké vábení
12. 11. 2014
0
0
576
Autor
mejdej
poprocházková
Jsem vetřelec u Vyšehradu,
když do odpoledne se vkradu?
A místo relaxace zasloužené
chci výkony. "Zahálet nechceš, že ne?"
A po mně výkony nikdo nechce,
proto jde jóga tuze lehce,
cítít se v těle jako doma,
kdo dneska to má?
Přijmout se a pak se dechem hýčkat,
už je tu střecha, pluh a svíčka,
jsem jako hospodář ve svém stavení,
hospodář blažený, hospodář znavený,
co po práci s pluhem a po spravení střechy
zapálí svíčku, rozhýbe zašlé měchy
dědictví předků - harmonia
a k tomu si zpívá. / Žádné alibi já
pěstovat nemusím, jsem vně prokrastinace,
vždyť práce na zahálce, je taky práce,
člověk se rozvíjí pořád víc, než čeká,
do šířek, do hloubek, do blízka, do daleka,
Proč nám tu představu nutili od školy,
že lajdák je ten, kdo neplní úkoly?
A kdo vlastně právo má dávat nám úkoly?
Proč mu to potom naše nitro dovolí?
Není snad jediný, největší úkol
dívat se, milovat a smát se vůkol?
Dívám se, miluji, na Tebe směju se,
ani na Martina nebyl jsem na huse.
slast, kterou nezměří ti, co v slast nevěří,
hovory u dveří, dvě prsa k večeři.
Ty jsi lásky nebezpečná dávka,
všichni muži, včetně pana Slavka,
nepochybně dvořit se Ti musí.
Na Martina nejedl jsem husy.