Podepište korepetici!

Co chcem'
na své pouti životní?
Nebýt nikdy samotní?
Mít to, co vždy se hodí, 
toho, kdo doprovodí
bez bázně i Hanu?

Nikdy s tím nepřestanu,
vždy vliju na mlýn vodu
vždyť jsem tu k doprovodu
a cokoliv se na tom světě změní,
vytrvám v krásném doprovázení.

Když Ty budeš mít vůli se mnou shodnou,
budeme dva, co chůzí doprovodnou
navzájem si cestu světem proklestí.
Budeme dva na štěstí.

Budeme dva, naštěstí,
a všem zvládneme přinésti
ten pocit, kterým odměňují drazí,
ten pocit, že nás někdo doprovází.

Nevím sice kolik ještě let
doprovázet budu celý svět
a jak dlouho, třeba chladem zmrazen,
budu já tím světem doprovázen,
vím však jedno, když jdu noční Prahou, 
provází mě láska za mou drahou,
takže i kdybych šel městem sám,
přece srdce Tebou namlsám.

Neb jsem ve žních netěším se na žně,
vždycky půjdeš se mnou, (dopro)vážně.