Korálky

     Dnes již rocková klasika Lady in Black od Urriah Heep svým úderným rytmem a ne příliš složitou melodií přímo svádí k napsání českého textu. Skladba vyšla v roce 1971 a začátkem roku 1972 jsem ty české verze už znal tři. No a ta třetí, ta vypadla z mé hlavy. V té době bylo naprosto nemožné tu skladbu uslyšet v rádiu, nebo si někde opatřit text, natož jeho překlad. Já jsem z té skladby pochytil asi pět slovíček a jednou večer mě políbila múza, a po požití čtyř deci Frankovky se ze mě začal linout text - do půlnoci byl hotový. A považte, že až po létech (vlastně asi před měsícem) mě napadlo si překlad originálu najít a přečíst. Internet je malý velký zázrak. A považte, že aniž bych tušil o čem David Byron zpívá, tak můj text se originálu dost blíží. Prostě to bylo tenkrát asi nějaké vnuknutí.

     Bohužel stalo se, že tu skladbu objevil Aleš Brichta a dokonale ji zprznil. Už jen název „Slečna závist“ (ta dívka u oltáře…) mě irituje. Bohužel chlapec neposlouchal pozorně a netuší, že v hudbě se taky pracuje s dynamikou, a že ta skadba začíná pouze s kytarou a zpěvem a stále graduje. Jak rytmikou, tak textem. A tak mi tu skladbu dokonale zprotivil.

     Přesto (nebo snad právě proto) jsem se rozhodl, že zde zveřejním svůj text, který si zpívali i trampíci u táboráku.

     Urriah heep: Lady in Black

     alias Pavel Vaněk: Korálky

1) Já v papírech mám psáno, že časně každé ráno

    vstávám, hej, lidem domů mléko rozvážím

    a tahám svoji káru, na to mám ještě páru

    bydlím v tý boudě za tím starým nádražím

    á á á…

2) A ve městě mám dívku, chodím k ní na polívku

    já mám ji rád a letos chtěli jsme se vzít

    však včera přišel listonoš a položil mi pod rohož

    dopis, v němž stojí že prý na vojnu mám jít

    á á á…

3) Tak jakpak mám jít do války, když koupil jsem jí korálky

    které jí měly zdobit šaty svatební

    a na své nové střevíce jsem spořil čtyři měsíce

    teď v pátek večer dám jí pusu poslední

    á á á…

4) V pátek večer na nádraží utřel jsem jí slzu ze tváří

     helou, buď sbohem, neplač, musí to tak být

    dal jsem si pentle na klopu, až budu někde v zákopu

    vzpomeň si na mně, víš že chtěli jsme se vzít

    á á á…

5) Ten chlapík s páskou přes voko a s jizvou palec hluboko

    ten taky nosil samopal a mundůr zelený

    ti o berlích a s křiváky též byli mezi drsňáky

    ti taky měli pod maskou vlas krátce střižený.

    Za dva poslední dolary jsem koupil láhev kořaly

    jó, když už musím rukovat, tak notně zřízený

    (: á á á…:)

……………

     Když jsme tu skladbu prezentovali u přehrávek (pamětníci ví, co to je), a musel být poměr skladeb anglických k českým 50/50, tak jsem se dopustil malého (dnes by to bylo velkého) prohřešku: uvedl jsem tu věc, jako můj výtvor včetně hudby. Samozřejmě komise měla připomínky, že ten text je příliš agresivní, a pak dotaz: „A co tam dělá ta kořala a ty dolary?“

     Odpověděl jsem : „Ale to je přece protestsong proti válce ve Vietnamu, soudruzi!“

     Hmm - AHA!!! A tak to prošlo. A bylo splněno 50/50.