Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCizí žena
Autor
Zuzulinka
Cizí žena
Jednou přišla domů dříve. Máme návštěvu, pomyslela si. Za dveřmi plyšový batoh. Kousek dál ležely hnědé kozačky. Nízký pohodlný podpatek, jedna z nich do strany vyvrácená. Asi se vyzouvala ve spěchu. Anebo že by nějaké dítě? Myšlenky jí běžely rozevlátou hlavou. Chtěla si jen vzít batoh, jen vypadnout někam z téhle klece pro ptáky.
A pak stojíc ve dveřích ložnice viděla ten obraz. Nádherná prsa, snědá pleť, dlouhé hnědé rozpuštěné vlasy, v podbřišku chumáč ochlupení. Michelangelův David v ženském vydání. Socha, za níž se balkónovými dveřmi dralo ke slovu polední slunce.
Ta žena si chvatně zakryla zkříženým pohybem paží odhalené a vzrušené bradavky. Uvědomila si, že ji velmi dobře zná. Že je to jeho asistentka. Teď nedávno se se svým krásným talentovaným mužem a dvěma dětmi, dvojčátky, stěhovala do nového domu. Život je zvláštní. Bere lásku z vlastních domů a buduje ji v cizích ložnicích. Lásku? … prolétlo jí hlavou.
Trvalo to snad tři vteřiny. Nemohla z ní odtrhnout oči. Její nahý a zpocený - ještě stále manžel - ji nezajímal. Páchl chtíčem. Bralo z něj na dávení a tak trochu jí ho přišlo líto. „Vidím, že máme návštěvu,“ pronesla konečně nahlas. A pak jako by prasklo tenké sklíčko přesýpacích hodin a všechen ten čas se rozléval do její pouště, sypala se z ní další a další slova, jen tak, na přeskáčku, ledabyle a nesrozumitelně. Spíš si je mumlala pod nosem, zatímco zírala na ten výjev.
Ta chvíle se pomalu stávala trapnou. Napadla ji píseň o třech prasátkách. Tři čuníci jdou, v řadě za sebou… Plácají se blátem, cestou necestou. Málem si začala zpívat, zatímco TA žena se otočila zády a sesunula za postel. Nejdřív seděla schoulená s hlavou v dlaních, čelem k balkónovým dveřím. Uvědomila si, kolikrát tam seděla na vlas stejně a kolik nocí tam plakala za láskou, která už dávno nebyla její. To místo bylo doslova vysezené a vyplakané. Samá sůl. A TA cizí žena, v tomto okamžiku pravdy se v něm uhnízdila se stejně podivuhodnou samozřejmostí. Ženy vždycky ví, kde zakotvit…
Pak se teprve zvedla a začala chvatně oblékat.
Chtělo se jí zatleskat a uklonit, ale místo toho se vydala do kuchyně. Všechno to za ní probíhalo jakoby podvědomě. Jako by běžela za jejími zády derniéra pantomimy, jíž je jen nezvaným divákem. Chtěla jsi důkaz, máš ho. Křičelo jí za zády, zatímco aktéři si sbírali svršky a beze slova se oblékali.
Otevřela lednici a roztřesenýma rukama si nalila pořádného panáka fernetu. Po čirém skle se rozlila nazlátlá sytě hnědá. Kopla ho do sebe. Pak to zopakovala v krátkém sledu ještě jednou, vrátila se do ložnice a klidným hlasem požádala asistentku o zakoupení nové peřiny a polštáře. Byla vyrovnaná a smířená. Věděla, že v tomhle vážně nechce spát. Asistentka, už oblečená, vyšla směrem k ní. Na prahu obýváku si stály téměř na dosah a dívaly se vzájemně do očí. Chvíli mlčela. Velké vykulené zorničky, ze kterých se daly vyčíst zbytky orgasmu se směsicí závanu hanby, se na ní upřely. Pak ji oslovila jménem a konečně řekla: „Chtěla bych se ti omluvit.“
Znovu se jí chtělo smát i plakat zároveň. Místo toho brunetku poplácala po rameni a drmolila něco o tom, že jestli si myslí, že její ještě stále manžel je výhra…, a že mu ještě včera vyprala jeho trenýrky a vyžehlila prádlo…
Mlela nesmysly, ale nedokázala to zastavit. V ústech odporná pachuť po fernetu. Se sarkastickým smíchem na rtech nakonec směrem k asistentce dodala: „Říká se, že si lidé tahají práci domů… koukám, že u nás ale platí nejen domů, ale rovnou i do postele.“
---
Pak v chodbě mlaskla pusa a zaklaply dveře. Uvědomila si, že kromě jediné věty oné asistentky mluvila celou dobu jen ona sama a z větší části jako by jen pro sebe.
Manžel se vrátil. Styděl se, to už za těch mnoho let vzájemného soužití poznala. První jeho věta zněla ovšem v duchu náhlého popření poněkud afektovaně, egoisticky a sobecky. „Co bys po mně chtěla, půl roku jsem neměl sex?!“
Natáhlo ji. Málem se mu vyzvracela přímo pod nohy. Rozkřičela se na něj, že si tu kurvu přece mohl vzít někde do hotelu. Pak zmlkla. Ani jediná slza, řekla si v duchu. Podivné, ani jediná. Jen se celá třásla a trochu se jí točila hlava. Asi po tom fernetu.
Mechanicky se z chodby vrátila do obýváku. Sbalila si už včera nachystaný batoh, klíče, kabelku, oblékla si kabát a v tichosti se obula. Otevřela dveře a vyšla na zápraží. Do útrob bytu pronesla docela pokorně a klidně: „Ahoj.“ Pak si přivolala tentýž výtah, který 20 minut před ní odvezl dolů tu cizí/necizí ženu. Ještě tam cítila její parfém. Před prosklenými dveřmi domu se několikrát zhluboka nadechla. Pak vyšla ven.
75 názorů
patricia w.
03. 05. 2015no, nevím, z čeho se jí tedy vlastně chtělo zvracet ?! :)
"Ženy vždycky ví, kde zakotvit…"
Bravurně napsané, velmi křehce, pocitově a přitom zcela přehledně utváříš obraz i atmosféru.
Je znát, že jsi svým tématem "oslovila" řadu skrytých pocitů zdejšího osazenstva a kritiků, to je taky jistý druh "úspěchu". Naštěstí jsou tu, krom specialistů na opravy jednotlivých slov, návrhářů alternativních vět či moralistů i lidé, kteří si přišli povídku přečíst a přijmout ji. A to je dobré, velmi dobré. :-) *****
A propos, povídka dle mého nechce nic vyjádřit. Je to prostě povídka. Něco jako zrcadlo v červeném rámu - je stále právě jen zrcadlem. .-)
To neni pravda Zdendo. Včelka má spád a sem tam nějaký ten přesah. Jinak tady to avízo si už nepamatuju. Asi že ses statečně postavil diletantům.
Situace nahoře v bytě nezohledňuje skutečnost, že na ni dole čekal milenec. Troufnu si tvrdit, že by se chovala a uvažovala jinak, při tom vědomí. Je škoda, že potenciál "setkání" implicitního a explicitního milence nebyl využit lépe než jen jako jedna věta na konci textu, která podle mě nemá v tomto podání patřičnou sílu.
Když redaktor prózy nepochopí prózu, je to s podivem... Ono to není ani o dosaženém vzdělání a věku, jako o úrovni a aplikacích životních zkušeností. Vyhodnotit literární dílko bez schopnosti vyhodnotit životní události se mi zdá velice obtížné... a jen znalost pravopisu to neřeší.
Marcela.K.
11. 12. 2014Ty jsi někdy i vtipnej a slovník máš přímo prezidentskej. Ty už se nic učit nemusíš:-)
Zuzi, omluva, už končím.
Marcela.K.
11. 12. 2014No, na to by ti stačí taky špitál...
Marcela.K.
11. 12. 2014Zdendo, já ti to řeknu - i když mě překvapuje, že redaktor prózy toto není schopen "pobrat". Natáhlo ji znamená, pocit na zvracení - kdybys pracoval v nemocnici, viděl bys to dost často.
Helgi Brandari
07. 12. 2014Dobře napsaná Ordinace v růžový zahradě. Je tam navíc to ochlupení, vlastně jen to. Otázka je, proč to číst, když tuhle scénu si můžete pustit v televizi a možná dokonce v libovolnej čas. Jedinej důvod, proč jsem to dočet a proč právě píšu komentář, je, že musim. Minule když jsem hodnotil soutěž, tak jsem byl upozorněnej, že k udělení bodů, musim všechno okomentovat. Ta to dělam no, sorry, fakt mi to hodně nebavilo.
Mě se to líbí jak je to napsané, tedy až na to poslední, na toho milence, ten mi tam trošku nesedí :-)
Ale je to ze života a smutné jaké je občas (často) realita :-(
Ta poslední věta tomu pro mě spíš ubrala, celou dobu jsem tomu věřil, ale po téhle větě už ne. Co jsem do té chvíle žral i s navijákem začalo najednou působit jako uměle vykonstruované.
Přestože ta situace sama na mě působila nepříjemně, chroupal jsem písmenka nadšeně až do konce, a až teď (asi nastartován tou poslední větou) o tom začínám přemýšlet - co ty naznačené sympatie k té druhé ženě? To, že si vůbec všímá její krásy, že se jí dívá tak pozorně do očí? (na chvíli jsme si říkal, že to psal chlap a zvrhne se to v trojku). Na manžu sere přímo ukázkově, to dá pak rozum, že je to mezi nima over. A z toho pohledu dává milenec smysl - ale ne už pak dva fernety. A proč by měla kupovat ty nový věci, když hrdinka odjíždí z bytu pryč?
Ale nakonec se vracím k pocitům při čtení - ty byly dost dobrý:)
Už to nebudu rozvádět - jako celek je to fajn a to už jsem jednou napsal
nečertím se... jistě sis všim slova "smích" na konci a smajlíka.... ani mi to nepřijde jako hovorový výraz...je to prostě pod domem... z té výšky najednou tak nízko...a myslím, že to tam má svou opodstatněnou symboliku....
Dole u domovních dveří? na chodníku? na druhé straně ulice? na rohu... néééééééé!! pod domem... (:-D jasně - je to hovorový výraz, ale je to pecka, když to celé napíšeš kloudnou češtinou a na závěr tam frkneš cockney... tak se už nečerti. To néééééni výtka - to je všímn...
kruci...to pod domem je prostě výraz...když bydlíte v sedmém patře paneláku, milenec Vás prostě čeká dole pod domem... no... tak mě zabte, smích :)
Milenec ve sklepě (pod domem) mne dostal... už jsem četl milence za postelí, pod postelí, v posteli, na balkóně v mrazu, ve skříni, na WC, u sousedů, u dveří, na rohu, v parku... ale ve sklepě - je to inovace (:-D
Drobné citovečky a poetické tóny mi nevadí, protože obsah jako celek je uvěřitelný. Dokonce i milenec »pod domem« má svoji logiku, jako součást rozpadajícího se manželství a je překvapujícím prvkem závěru, doslova peckou jako neočekávaná oboustrannost nevěry.
Karambol... děkuji za návštěvu a vyjádření.... myslíš?... že vážně netrpí a netrpěla?...
a s tou pointou je to věc názoru, fakt jsou lidé různí a mě hrozně baví to sledovat
dobre napísané, pekné obrazy. to s tým miestom za postelou, ktoré obe ženy zdieľali, to je veľmi hlboká časť, to je vec, za ktorú dávam bod. ale ten koniec je zlý, prepáč, ním si to pokazila. všetko pred tým sa degraduje, žena vlastne netrpí, je len precitlivelá a samoľúba, ani neviem nájsť pre ňu výraz. bez poslednej vety by to bola veľmi dobrá poviedka. veľmi dobrá.
Tak nějak mě napadlo: z bláta do louže.
Abych řekl pravdu, moc mě to nenadchlo. Téma běžné, o zkaženosti, a ten konec? To už je opravdu shnilé, přejde chuť...
Ale napsané je to dobře. Chápu, že se to líbí spíš ženám...
Nejvíc se mi líbila věta: Socha, za níž se balkonovými dveřmi dralo ke slovu polední slunce. To je hezký obraz, za ten tip.
Je fajn, že udělil Sen výběr, ale dle jeho komentáře povídku vůbec nepochopil.....
Téma je dost „ohrané“, pointa sice v první chvíli překvapí, ale na druhou stranu vlastně zas tak moc ne... člověk si řekne, no jo, ono to tak často chodí, že zahýbají oba. Styl je docela hezký, mám ráda tvůj způsob psaní, ale u tématu, které je opravdu tak běžné, bych potřebovala něco navíc. Možná větší psychologickou hloubku. Takhle z toho vyjde jakási celkem povrchní hra na oplácení. Jisté je, že v takové hře prohrávají oba, což je asi nejsilnější pocit, který ve mně povídka zanechala.
Chyby jsem nehledala, je fakt, že čekání „pod domem“ mě taky trochu praštilo do očí, určitě by se našel elegantnější výraz. Ale takové detaily nejsou rozhodující.
čítať ma to bavilo, ale po prečítaní nastalo sklamanie, jednak zo záveru ktorý na mňa pôsobí kŕčovito...poviedke však chýba niečo, vďaka čomu by som si ju zapamätala
hmmm... kdežto opakovaně nevěrný muž je vysoce morální... ale Zdendo, jsi jak malej....
díky za klubík... za Zdendovu absolutní pravdu (budiž řečeno slovo Boží) a všem ostatním za zastávku
amorálnost postavy mě pobavila... ale souvislosti vysvětlovat nebudu...:)
povídka měsíce?...no proč ne...
Sal Paradise
22. 11. 2014*t
Příběh mne zaujal, postavy jsou přesvědčivé, zejména tedy hlavní hrdinka. Závěr překvapivý, ale nějak mi ta poslední věta nesedla. Ale to je vše, co tomu můžu vytknout. Jinak za mě tip.
57188418432178751875
21. 11. 2014Závěr je výborný. Celkově je to dobře napsané, chybělo mi tak ovšem něco vysloveně vtahujícího, například nějaká drobná charakterizace oné asistentky nebo výraznější interakce mezi hrdinkou a manželem - ve stávající podobě to na mě působí jako docela přesně popsaný, nicméně ve výsledku tuctový životní fragment. Zpočátku (první asi tři nebo čtyři odstavce) jsem se navíc docela ztrácel v tom, zda popisuješ myšlenky hlavní hrdinky či té druhé ženy, např. "Ta žena si chvatně zakryla zkříženým pohybem paží odhalené a vzrušené bradavky. Uvědomila si, že ji velmi dobře zná." Nečetlo se mi to tedy úplně plynule. Nebylo by možná vůbec od věci hlavní hrdinku pojmenovat.
Marcela.K.
21. 11. 2014Ta poslední věta...nevím jako pointa snad, jen bych změnila pod na před, nebo za... pod domem, to je divné spojení. Možná bych místo milenec napsala jen jméno - mužské. Takhle je to jak konec pro hloupé :-) promiň.
Mám rád, když poslední věta otočí všechno naruby a z chudinky hlavní hrdinky udělá pokrytce. Na můj vkus trochu moc poetické, přesto se mi to líbilo :) TIP
moc Vám všem děkuji, cokoliv napíšete tady putuje přímo, bez zatáček... Lakrov tu větu změním, dobrá připomínka... zbytek ponechám tak, jinak by se to totiž ani udát nemohlo:)
Napsané je to (až na jednu připomínku k úvodnímu odstavci) celkem strhujícím způsobem. Tak strhujícím, že si tu situaci umím představit a nemám výhrady k uvěřitelnosti kteréhokoli detailu. Poslední věta je dobrou ranou pod pás.
Ta připomínka k ůvodnímu odstavci se týká zápisu věty ...Anebo že by nějaké dítě? Běžely jí myšlenky rozevlátou hlavou... ## Za otazníkem by se (kvůli lepší srozumitelnosti) hodilo užít malé písmeno (běžely...) nebo změnit slovosled druhé věty na ...Myšlenky jí běžely...