Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCesty náhod...I
Autor
Kolobajda
Déja vu
„Každá náhoda je dlouze připravovaná nevyhnutelnost“ Daniel Hevier
Jsou věci mezi nebem a zemí, které čím více nad nimi budete uvažovat, tím více vám budou připadat nepochopitelné, a které se naprosto neslučují s vědecko-materialistickým chápáním života.
I když vědecko-technický vývoj a pokrok se neuvěřitelně řítí kupředu, největší záhadou zůstávají některé procesy v lidském mozku. A duševní schopnosti ve změněném stavu mysli jsou tou nejméně probádanou a objasněnou oblastí. A život každého lidského jedince civilizovaného světa je sinusoida (pokud se nejedná o debila) - jednou jsi dole, jednou nahoře, ale to je snad z nějaké písničky…
Ale - jedná se opravdu jen o náhody?
V rozbouřené porevoluční době jsem se dostal do situace, která se dost vymyká normálu.
Poměrně stabilní zaměstnání jsem vyměnil za nejistý experiment (záměrně nebudu konkrétní). Jednalo se o činnost technicky dost náročnou, kde u nás tehdy bylo ještě pole doslova neorané. Šel jsem i platově o něco níž, s přesvědčením, že se (alespoň lokálně) proslavím a brzy ty příjmy zase budou - a lepší. Doslova mě to vcuclo. A jelikož všechno souvisí se vším, utrpěly tím rodinné vztahy, ovšem domnívám se, že i kdyby nebylo této změny, k rodinnému rozvratu by stejně došlo, takže se vše jen uspíšilo. A to po patnácti letech manželství.
Jako zakládající člen firmy jsem byl v pořadí ten druhý, hned za ředitelem. Napřed nás bylo pět, posléze jedenáct. Karel Poláček by z nás měl radost. Jelikož na způsob, jak by měla probíhat činnost v naší firmě, jsem již po půl roce měl dost odlišný názor od akciové rady, a stál jsem si za svým, dala rada řediteli nůž na krk: Buď půjdeš ty, nebo tvůj zástupce.
A tak se stalo, že dva dny před Štědrým dnem jsem dostal od kamaráda ředitele výpověď
s datem k 31.1., a den před Štědrým dnem obálku s modrým pruhem - žádost o rozvod, první stání
7. února. Tak veselé Vánoce! A jelikož se jednalo o věci nezvratné, po devíti měsících pracovního nadšení jsem skončil a poprvé jsem se ocitl na pracovním úřadě. A týden na to jsem stál před soudem, co by strana žalovaná.
Načež jsem se asi 14 dní sžíral nad tím, jak je ke mně život nespravedlivý a krutý, téměř jsem nespal, až v jednom okamžiku, kdy jsem zřejmě opravdu tvrdě usnul, se mi zdálo, že jsem v Ostravě a začínám pracovat u konkurenční firmy. Jsem po přijímacím pohovoru, budoucí šéf mi jde ukázat moji kancelář, nic moc - oprýskaný stůl, skříň a na chodbě potkávám své bývalé spolupracovníky - Miloše a Láďu, se kterými jsem kdysi dávno pracoval u rýsovacího prkna, ale to už je dobrých patnáct let. Pak jsem se vzbudil a zjistil jsem, že to byl opravdu jenom sen, ale dost zvláštní sen - vypiji kafe, ať mi to aspoň trochu normálně myslí a říkám si: „A kurva - a proč ne?“
Tak jsem si našel telefonní číslo, zavolal tam a z druhé strany se dostalo odpovědi: „Dobře, tak se přijďte zítra ukázat.“ Tedy jsem přišel a byl jsem přijat. K 1.3. jsem nastoupil a můj nový šéf mě vede ke kanceláři - starý oprýskaný stůl a skříň a ve dveřích potkávám - Miloše:
„Jé Pavle, nazdar, co ty tady?“
Ano, je to ta kancelář ze snu. Pak znovu vyjdu na chodbu, a kdo jde proti mně? Láďa!!!
„Jé Pavle, nazdar, co ty tady?“
Zvláštní? No nic, na platě jsem dostal dva tisíce navíc, ale hlavně ta úleva, už ani ten problém s rozvodem nebyl takový děsivý. A dodnes si říkám - byla to opravdu jenom náhoda?
5 názorů
Úvodní motto nutí k nesouhlasu, a tak doufám, že jeho užití je něčím, co bude v textu následovat, opodstatněné. Odstavec za ním (mottem) je slohově dosti kostrbatý, na to, že se jedná o první odstavec.
Po dočtení mám dojem, že je to jakási stížnost na "rány osudu", k čemuž ono úvodní moto docela sedí. Text se mi zdá poněkud nepřehledný a celkový smysl (není-li jím pouze ono postěžování si) mi zůstal skrytý.
blacksabbath
21. 11. 2014až přidám ty další dvě části......tak šup a honem....:-):-)