Petrklíč

Díky moc za návrat. Cením si toho, ivi.

klobouk dolů....wow

kadeř.: děkuju za milou návštěvu.

Jejda to bylo moc pěkné,škoda že skutečnost je jiná hned bych pár lidiček navštivila.Teda musel by mi svatý Petr jistit žebřik bojím se výšek

Překvapil´s, dík. Malý princ je velká poesie v próze. Moudré, jen mu přijít na chuť.

zaujalo *, snažila jsem se začíst do Malého prince, ale taky ho nedávám a nechápu to nadšení, Zdendo :-))

mapato, dík za návštěvu, čtení a komentář.

ahoj K3, na Tip to rozhodně je, proto ho taky dávám...je tam více dobrých nápadů...i když stylizace občas mírně pokulhává, do značné míry ale věc subjektivní...ukončení působivé, i když celkem průhledné  - nějak jsem věděl, že to takhle bude...zdravím, mapato

Pro mě docela překvapení, že se někdo k tomuhle mému pohádkovému příběhu vrátil. Moc děkuju za čtení.

Perfektní. Není co dodat. Velký tip. 

Arcs - děkuju za přečtení a komentář.

Slyšel přeci jeho hlas, tak to odhadl a v kopačkách chodili pořád. Ale máš pravdu, chyba se dá najít. Děkuju za čtení.

Děkuji, Alen. Vše nejlepší v dalších letech i Tobě.

Hezké a vesele.

Nezlobím se, Rendle, možná máš pravdu. Příjemný Nový rok, ať ti to píše. Dík.

To jste mi udělali náramnou radost, Jitko s Irčou.

Hledala jsem povídku pro vánoční čas ...a našla.

Máš pravdu, dobré věci nepodléhají věku ani módě. Já to taky tak beru. :).

Jsem rád, že se někdo vrátil k mému petrklíči. Dík.

Dík. Petrklíč není akční. To máš pravdu. Je to spíš pohádka. Popisné se mi to ale nezdá... Ale to je věc názoru. Ahoj.

na můj vkus hodně popisu, po chvilce to začne nudit. Přiznám se, že jsem to celé nedočetla, málo akce. 

Dík Jesse...

Tahle povídka se mi moc líbila, má zajímavé a milé nápady, je pěkně napsaná a dobře se čte. Přiznám se teda, že některé detaily mi došly až po "nápovědě" v komentářích - třeba sedmé nebe a Martin s bílými koňmi, což je pro mě škoda, ale možná jsem příliš nechápavá. Ale má to správnou atmosféru, která mě hned po kouzlu s petrklíčem vtáhla do děje a nepustila :-) Dávám tip.

Díky za poklonu Goro. Udělala jsi mi radost. To povzbudí. Přihodilo se to asi tak: napadlo mě slovo petrklíč...

Dovol mi vyseknout poklonu. Zajímavé, má to spád, vtip, evidentně vychytané nedostatky předchozích děl...a co se týká svědomí, rozhodně se nepřeceňuje, spíš podceňuje...T.

StvN. Děkuju za uznání, jsem rád, že se ti ode mě něco líbilo.

Helgi Brandari. Nevím, jestli jsi myslel to, co bylo v knize, bez té věty by se to obešlo, to je pravda. Ale. Pro mě je na povídce nejdůležitější téma čistého svědomí a jeho výčitek. To ostatní je vlastně jenom obal...

Jedna mentorská. Takhle, sloh špatnej neni, ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, oč tam jde, jsem byl tak zklamanej, že jsem to utnul. Předpokládám, že kluci si hráli s míčem a jednoho srazilo auto. 

Než jsem se k tomu zklamání dobral, měl jsem pocit, že čtu něco na způsob "Po životě". Tohle téma není tak často opakovaný, což je ti k plusu. Není to sice úplně originální, ale ani tuctová srágora. Co je ale srágora, je ten zlom. Nemám rád mentorování a vnucování toho, co je se má a co nemá a ještě když se to říká na plnou hubu, jako tady, tak to nedávám. Takže půlka povídky mi přišla dejme tomu dobrá, chvílema mi i začala zajímat, ale pak ze slova na slovo - konec.

Mně se tohle líbí. Občas se taky nechám rád dojmout a miluju fotbal a takové to klukovské kamarádství, to je prostě super. Napsané to je zručně. Já jsem spokojený.

Zdendo. Jsem v pohodě. Třeba Malý princ se mi velmi líbí, ale pan Exupéry napsal i jiné věci. A s ním ve společenství bych byl docela rád. :-)

Jenže! Já chci psát pokaždé něco jiného, jak přijde chuť. Ale je fakt, že Petrklíč je spíš čtení pro děti, malé i velké, a pro ně má ta "provokativní poučka"  možná nějaký význam...

Dík. Měj se.

Děkuji za komentáře.

Janino, Tvůj pohled na povídku mi udělal radost. Snažil jsem se poučit z předešlých komentářů k jiným povídkám. Chtěl jsem napsat něco na první slovo, které mě napadne. Napadnul mě petrklíč a hned jsem si uvědomil, že je to vlastně klíč Svatého Petra od Nebeské brány... pak už to šlo samo.

MM a Zdenda - přiznávám, že jste mě srazili zpátky na zem. Snad to nezní jako klišé...

Chápu, že se to ledaskomu nemusí líbit. Já ale nesouhlasím s tím, že jde o klišé a levné fantasy. Pod tím si představuju přece jenom něco jiného. Snad ta výchovná věta se tak může nazvat. Čekal jsem, že se mnohým nebude líbit. Samotné slovo fantasy nesnáším, protože právě to mi zní jako klišé. A škatulkování žánrů také. Ale tady nejde přeci o žádné vnucování někomu něco. Chtěl jsem udělat radost. Co se týče oddělení sedm a dělěním do kast. Tam jde o nedorozumnění. Nikoho jsem se nesnažil kastovat nebo dělit do oddílů. Chtěl jsem jenom vyjádřit, že se Jirka dostal do sedmého nebe, tedy tam kde je to takové, jak by si přál. Nevím jestli jste si to uvědomili. Připouštím ale, že se to může zdát dost neobratně napsané.

Děkuju i za vaše názory.

MM, snad právě proto, kolik už jsem tu četla patetických, ukňouraných příběhů, kde se to hemží anděly a hodnými dušičkami a dokonce - smrky smrk -mrtvými koťátky... mě potěšilo tohle vyprávění, ve kterém děcka v nebi hrajou fotbal. Máš pravdu, že by tam nemusela být ta „rádobyvýchovná poučka“ o svědomí, kterou jsem skoro přehlédla. Nepřipadala mi moc důležitá. Asi ji pro mě „přebilo“ těch pár svěžích nápadů, které se mi líbily - kouzlo s petrklíčem, to, jak si kluk dodává odvahu na žebříku, nebeský fotbálek, Martin, co se stará o koně, nakonec i ta křídla v baťůžku – ona někdy je ta hranice mezi roztomilým a přihlouplým celkem tenká, asi hodně záleží na „nastavení“ čtenáře. Neměla jsem ani dojem, že ty tradiční představy posmrtného života (třídění duší a moudrý muž na obláčku...) bere autor vážně. Spíš mi připadne, že je prostě použil jako materiál pro svůj lehkou rukou načrtnutý fantazijní obrázek. Každopádně jsem ráda, že jsi se ozval a trochu vyvážil mé nadšení.

Hezké čtení.*

Přiznávám, že tenhle příběh mě dojal (přestože nemívám ráda, když se mě jako čtenářku někdo snaží dojmout). Myslím, že je to šikovností autora, který sice líčí dojemné události, ale vypráví o nich velmi věcným, nepatetickým způsobem. Líbí se mi dialogy, které mají švih a místy jsou vtipné („Jsi Petr?“„Jsem.“„Bude hezky?“„Bude.“ A bylo.) Líbí se mi použití „kouzelných“ vět, které si hlavní hrdina opakuje, krásně pomáhají udržet příběh pohromadě. I závěr je dobře zvládnutý, úvahy o fotbalovém mužstvu a pointa se zvadlým petrklíčem, zatímco méně zkušený autor by se možná nechal strhnout k nějakým „velkým závěrečným slovům“.S úvodním dialogem jsem (na rozdíl od některých předchozích čtenářů) spokojená, je to takové netradiční zahájení, a tím mě právě upoutalo. Škrtla bych jedině nadbytečné vysvětlování: „To byl dialog mezi mámou a jejím synem, v neděli, kdy máma sledovala v televizi svůj oblíbený pořad.“ Určitě není třeba říkat polopatě, že to byl dialog, a že mluvil rodič s dítětem, je taky jasné. Pokud tam zmínku o mámě musíš mít, tak bych ji zestručnila, třeba takhle: Máma pokračovala ve sledování svého oblíbeného nedělního pořadu. Martin samozřejmě nejedl... atd.Ještě bych doporučila vyhnout se přivlastňovacím zájmenům, tam, kde nejsou nutná (do svého pokojíku, u své postele...) Asi bych zrušila i větu „Ty nevíš, že trpíš gravitací?!“ – chlapec to varování, že nesmí za práh, dostal už předem, takže výkřik „Blázníš? Chceš se zabít?“ mi připadá dostatečný, a „trpět gravitací“ je divná formulace.Každopádně text považuju za velmi zdařilý... vlastně je to možná spíš pohádka, než povídka, ale to samozřejmě není třeba řešit.

Děkuji za příznivé kritiky. Potěšily mě.

S nominací do PM samozřejmě souhlasím. Je mi ctí.

Začátek, dokud mám dojem, že bude následovat jakýsi noční "zálet" mi připadá trochu rozpačitý. Jakmile mi ale dojde, kam ten příběh míří, je to paráda, k níž nemám výhrad. Snad jedině ta "gólová šance", spatřená při zmínce o druhém Martinovi, co se stará o koně (jsou bílí, že?) mi po dočtení přijde promarněná, ale ten komu dojde, si ji užije a ostatní, nepostřehnuvší, jí nelitují. Tip.

bezvadně jsem si početla, zvlášť oceňuji závěr 

příjemné čtení*

Úvodný dialóg je na prvý pohľad zbytočný, ako už predostrela "Smyčka", no na druhej strane ostro kontrastuje s ďalším vývojom príbehu, kedy sa všedná realita bežného dňa mení vo veci "nadpozemské".

Príjemný príbeh. Tip.