Žít s podzimem

Žít s podzimem

To není jako ve stínu slunečníku usrkávat jahodový koktajl a ruku přitom máčet v sáčku s burizony. Ne, žít s podzimem dá někdy práci. Tabakistům snad ještě žloutne listí k vůli, všem ostatním ale trudně křupe pod nohama. Večery zatahují těžké závěsy příliš brzy a zvířátka z kaštanů neobživnou. A po stole rozházené jak burizony... Tak už dost.

Černošické sloupy

Od Černošic si to kráčejí k Praze sloupy vysokého napětí. Jiskří to v nich energií, ale je životu nebezpečno domáhat s důkazu. A tak reznou v kyselých deštích, nepohlazeny, obávány, ty sloupy od Černošic.

Malostranská idyla

Malostranské náměstí je osvětleno bezmála kouzelně. Lampy vydávají žlutavou záři, barokní fasády jsou jí zaplaveny až k okraji. Občas zacinká historická tramvaj a z komínů už stoupá kouř. Lidé vycházejí z pivnice, také zaplaveni, když skryt v šeru loubí skládá té barokní fasádě svůj žlutavý účet ten, co žízni nezůstal nic dlužen.

Příkopy

Příkopy za podzimního odpoledne. Volaký čudák pouští do davu koule bublifuku, černoch na rohu haleká a tluče do bubnu a ke mně přistupuje starší žena s přáním na rtech: Nějakou vyšší bankovku byste mi nemohl dát? Prsty tře o sebe ve známém gestu. Jediné, co tady ale šustí, je listí padající z lipek.

Dívkám se rozprsknou koule bublifuku o hlavy, černoch zanedlouho vyvolá k životu bůžka savany a bankovní úřednice na procházce právě navazuje další devizový styk. Příkopy za podzimního odpoledne.

Totožnost poledních menu

Pod barrandovským mostem už se schyluje k obědu. Oheň už rozehřál betonový pilíř a k nebi stoupá jazyk hovězího kouře. Olizuje kýl autostrády, obtéká svodidla, mísí se s výfukovými plyny a mizí. Ešusy rozezvoní lžíce, občas se zakousnou do hliníku a přidají další hladovou šrafudo počtu. Zdeněk P. by tu ocenil minimalismus a styl, na beton by své vysvědčení přilepil.

A řidiči mezitím uhánějí ke svým satelitům, ke svým polévkám a lžícím.