Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seticho
Autor
Hody
dvě variace ze staršího soudku
Ticho……
1
Podivné prázdno se v hlavě zračí,
tíživě a přesto křehce
A žádný zvuk či ten zpěv ptačí
Jenž rozhrnul by lehce
tu clonu hluchoty a šedých stínů,
tu tvrdou zeď a věčný krov.
Ach není zvuků snad jen splínu,
a není ani sladkých slov.
Žádný hluk ni žá
dný shon,jen pustá prázdná cela.
A žádná hudba žádný tón
a žádná náruč vřelá.
Už není víry ani lásky
už není ani čas
Jak neskutečná je tvář krásky
Té, co vše zpět vrátí zas.
2
Ticho jako nářek tichý,
v raněné duši hluboko se skrývá.
Ticho jako prázdný chrám
a teskno a ticho jak to v osamění bývá.
Ticho jako pustá cela,
prázdná a tichá zcela.
Ticho jako vodní plocha,
klidná a přesto bdělá.
Ticho jako osamění,
úzkostné a plné snění – snění o shledání.
Ticho jako kukla motýlí,
z níž motýl vylíhne se za c
hvíli.Ticho jako hrobka stará,
hrobka o kterou sotvakdo se stará.
Ticho jako spánek sladký,
Klidný, ale přesto vratký.
Ticho jako pantomima,
krásy a hloubky plna.
(Ticho, jak prazvláštní to pojem.
Tajemný a přesto budí dojem,
že ticho je jen opak hluku,
opak slov a opak zvuků.
Ticho je však také pláň,
Veliká pláň místa plná.
Co myšlenky zve k naplnění,
tak jako víno džbán. )