Samý pozitiva

…třeba když se ráno probudim

vysušenej jak Jerky,

vlasy slepený zvratkama,

oči rudý víc, než

prdel komunistickýho paviána,

a v hubě snad

veškerej bordel světa.

To jsou ty chvíle, kdy si řeknu,

že bych měl přestat s chlastem.

Ještě jsem to ani nezkusil,

ale jsem na sebe hrdej,

už jen kvůli tomu,

že nad tim uvažuju.

 

Takovej jsem.

Hrdej.

 

A pravdomluvnej.

Protože ať už si ho nechám vykouřit

obrýlenou intelektuálkou s nohama do x,

nebo vošukám nevinnej zadeček

nadržený patnáctiletý studentky,

ať už ho vrazim mezi kozy

stupidní alkoholičce z technickejch služeb,

nebo si udělám sexuální otrokyni

z feministický krávy,

vždycky to nakonec řeknu

svojí holce.

 

Takovej jsem.

Pravdomluvnej.

 

A zásadovej.

Třeba když si šlehnu piko,

v mozku se mi najedou rozzářej

miliardy maličkejch žárovek,

a tělem mi proběhne energie,

celýho stáda malejch capartů

z Disneylandů po celým světě.

Nebo LSD.

Magickej svět bez prostoru a času,

svět neprozkoumanejch barev,

a neznámejch vůní.

Nebo kokain, MDMA,

a všechny ty multibarevný lentilky,

bobulky, smajlíky a frčivky.

Ale heroin

bych si nikdy

nedal.

 

Takovej jsem.

Zásadovej.

 

A spolehlivej.

Protože existujou lidi

s prstama hbitějšíma,

než měl Jimi Hendrix.

Jen je nepoužívaj ke hře na kytaru.

A pak se procházim noční Prahou,

a tyhle všetečný pazoury

mě nenápadně oberou o portmonku.

ve který je většinou stejně hovno.

Nebo o telefon.

Jsou i kouzelníci,

který ti dokážou ukrást trenky,

a nestáhnout ti přitom kalhoty.

A když nějakýho podobnýho pičuse

chytnu při činu,

může se spolehnout,

že mu ty jeho nenechavý prsty

ulámu.

 

Takovej jsem.

Spolehlivej.

 

Když nad tim tak uvažuju,

napadá mě,

že jsem vlastně docela

férovej chlap.

---