procházka Prahou

 

máme se sejít pod ocasem

ale je kosa a dost to fouká

tak tě vyhlížím už u Metra

voláš, že už jdeš

vidím tě vyjíždět po eskalátoru

s mobilem u ucha

ty mě ne

jsi úžasná

ostatně, jako vždycky

pak mě zahlédneš

políbení, objetí

bereme se za ruce

a vylejzáme na Václavák

čekals dlouho?

- ani ne (kecám, byl jsem tu už před hodinou

a těšil se jak malej Jarda)

koukal jsem ještě na knížky -

(taky, ale hlavně: bylo tam teplo)

jdeme dolu kolem Domu módy a Blaníku

docela to protahuje

- lidí jak na Václaváku –

usmíváš se

kolem davy cizinců

je první advent

- tady na rohu býval ovocný bar

a naproti mlečný

to už je ale dávno

to tu ještě jezdily tramvaje

takový, co je z nich támhle dolejc kavárna

dalo se z nich vyskakovat za jízdy -

je to krásný, mít tě vedle sebe

tak vybral jsi nějakou?

- no, buď tady dolejc Dobrou

přímo na Václaváku v bambusovým háji

nebo dál v Michalský

Růžová má v neděli zavříno –

kývneš hlavou

za zdviženým paraplem projde kolem skupina Japonců

do digiťáků a tabletů si ukládají secesní nuly a jedničky

hotelu Šroubek

- pojď projdem to tady Lucernou -

uskakujeme mezi auty

- tady u těch prosklenejch dveří mi

jednou málem umačkal dav

před koncertem Collegia s Vargou

byl jsem tam namáčklej na sklo a vůbec nemoh dejchat

pak naštěstí to vedlejší prasklo a bylo líp -

- moment -

táhnu tě za ruku

- už jsem tu dlouho nebyl -

koukám přes sklo na kytary

tu „moji“ tam nemaj

- tohle znáš? -

ukazuju na od stropu hlavou dolu visícího koně

a na něm Václava od Davida Černýho

jo, znám

a stiskneš mi ruku

ještě má tady někde tu sochu, co visí za ruku ..

- jo, toho Viselce v Husovce, tady kousek pod Májem

a miminka, co lezou po vysílači na Žižkově -

v průchodu se vynořuje Palác Škoda

ještě než vyjdem na ulici se políbíme

přejdem šikmo do Světozoru

zmrzlinu si necháme, až bude tepleji

myslíme si nejspíš současně

u Semaforu se mi ptáš

projdeme Františkánskou?

ta se mi líbí

- jo, jasně -

procházíme mezi živými ploty a prázdnými lavičkami

ty si taky necháme na jaro

díváme se nejvyšší kostelní loď v Praze

chrám Pany Marie Sněžné

u květinové zahrady se mi vytrhneš

a jdeš si přičichnout k záhonu bylinek

vrátíš se, vezmeš mi zase za ruku

dostanu pusu

vyjdeme na náměstí u Jungmana

tady měl mít chrám věže

- už jenom kousek,

projdem to tady Perlovkou -

jasně, sem chodím..

a oči se ti smějou

v zadním cípu Uhelňáku

vejdem do Michalské

zaškobrtáš

chytám tě a držím v náruči

jde se ti v těch nových botách

po kočičích hlavách špatně

ještě že tu jsou

- tady vpravo je Blatnička

už jako študáci jsme sem chodili na růžák

nahoře to bylo na stojáka

dole vinárna

ale my zahnem tady doleva do dvora -

tady to znám

to je U zlatýho kohouta

- jo a uvnitř ti ukážu

proč jsme šli zrovna sem -

oči ti jiskřej

díváš se na mě

a usmíváš se

 

 

---