Cíl na dosah

Rozčlenila bych do odstavců, v tomto chumlu je pro mne neprostupné

jssem ráda, že to dobře dopadlo, líbilo *

V pohode. Ja myslim, ze co v textu skutecne je, to je obsazeno v jakekoliv jeho casti a pokud mi neco schazi zpocatku, tak neverim tomu, a nutno dodat, ze me jeste nikdo nepresvedcil o opaku, ze se to v textu ukaze pozdeji. Nemluvim o deji a nemluvim o pointe, mluvim o psani. O te hmote, ktera je textem a ktera musi mit nejakou chut v kazdem okamziku cteni.

Škoda, že jsi nedočetl, StvN, třeba bys pak v textu našel víc než řemeslně zručný popis. Ale třeba taky ne, tak tě ani nebudu nutit. Díky za názor.

Řemeslně celkem zručný popis, ale někde před polovinou jsem přestal číst. Člověk má představu, jakým směrem se děj stočí, takže může tak maximálně obdivovat řemeslo. Jenže řemeslo je pouze jeden rozměr a tady tomu textu chybí ještě alespoň jeden další. Ale jako cvičení je to fajn.

Makoves: díky za návštěvu, já mám tento žánr také ráda...

Sen: Závěrem se každému nezavděčím a členěním také ne:-). Děkuji za čtení, kritiku a pochvalu!

Povídka nebyla špatná. Dala by se vylepšit, trošku napnout, ale jinak musím říct, že tento žánr mám rád. 

No, od toho jsou cizí oči :-) Ale dalo mi to fakt zabrat, najít něco, co by se dalo vytknout :-)

Děkuji za kritiku i za pečlivé čtení, Janino. Jsi schopná v textu objevit to, čeho si ostatní nevšimnou - překvapilo mne, jak moc se opakuji. Jsem ráda, že se Ti líbila pohádka se šťastným koncem:-)

Příjemné čtení. Nevím, proč by někteří chtěli na konci tragédii, vždyť je to v podstatě pohádka. Plná kouzel a velmi poetická. Sice trochu napínavá, ale to hlavně proto, že my dospělí víme, co všechno capartovi hrozí. Závěr je pro mě fajn, vrací fantazijní záležitost zpět do reality.

K jazyku vyprávění mám jedinou připomínku - pozor na opakování stejných výrazů blízko sebe ("vzdálené zahoukání... vzdálené dunění" nebo "dřevo, dřevníku, dřevěná, dřevěné, dřeva, dřevník, dřevěnými" na poměrně malé ploše).

Děkuji za čtení a za názor, Fruhlingu. Ale jsem prostě zarytý optimista a temné konce nemám ráda - nedokážu to pak dlouho dostat z hlavy. Tak snad mi to se Zdendou odpustíte:-)

Podle mě je nečelnění textu na odstavce docela na místě, vyjadřuje to určitou dětskou nehierarchičnost vnímání světa - je to stejné jako s těmi imagitavními plochami, v nichž se artikuluje řeč přírody. Za mě je to dobrý, i když bych se taky přimlouval za temnější konec (ne, že bych byl zklamán tím současným).

Děkuji za názor i za tip, K3. Chlapec  nebyl ani tříletý - snažila jsem se to naznačit jeho způsobem vyjadřování (hamy bude, bojím autíčka). V bezpečí je jen na dvorku a čím víc se vzdaluje, tím víc je v ohrožení. On sám si to ale pro svůj věk a nevědomost neuvědomuje. Vidí svět svýma dětskýma očima. Děti jsou vynalézavé a každý z nás si asi vybaví podobnou příhodu z dětství. A já dětem ten šťastný konec moc přeju. 

Odstavce. Mám pocit, že je na ně text  příliš krátký a že bych ho tím příliš rozmělnila. Příběh je dost jednoduchý, není v něm moc postav, dialogů apod. Ale chápu, že se to v jednom odstavci nečte moc dobře.

Mám za to, že děti rozumí zvířatům daleko lépe než my, dospělí.

Ještěk tomu diskutabilnímu /po přečtení ostatních kritik/ konci.

Já si naopak myslím, že závěr je perfektní. Je to takový zvrat, který tomu dal šťávu. Celá povídka spěje k tragickému závěru a kdyby tam ten zvrat nebyl, byl by to vlastně jen takový přdvídatelný popis tragedie.

Jen tak mimochodem, naše dcerka, když byla ještě maličká, utekla ze školky. Hezky si to vykračovala podle potoka, přes silnici, nakonec ji přivedla cizí paní, zaplaťpánbuh za to. Učitelky o tom neměly ani tušení...

Za odstavce se fakt přimlouvám. Daleko líp vynikají jednotlivé dějové linie.

Jako malý kluk jsem si vždycky přál rozumět zvířatům, to se mi opravdu líbilo.

Líbilo se mi to. Takové zvláštní. Chvílemi tajemné, pohádkové. Asi byl chlapec ještě hodně malý. To jsem se nedověděl. Měnilo se to v takovou ponurou náladu, až jsem měl o hocha strach, že zmrzne, nebo vběhne pod vlak. Naštěstí to dobře dopadlo a tím to míří spíš k pohádce, než k baladickému příběhu. Hezké vykreslení takové staré atmosféry, vesnice, dům, stará zahrada plná života. Až jsem se vrátil do dětství, kdy jsme jezdívali o prázdninách pravidelně na venkov.

Chyběly mi odstavce, oživili by to.

Hezký příběh, určitě tip.

Blacksabbath: jsem ráda, že se Ti povídka četla dobře a že konec potěšil

Slavoj: díky

já četla...jedním dechem......mě.. čtenáře... to chytilo od začátku až do konce....ZA TEN KONEC....palec nahoru ....a za celé TIP

Ještě že jsou na světě lidi, kteří považují pocit z radosti za silnější než z tragédie.

Někomu stačí i představa, co všechno se mohlo stát. A vůbec není potřebné ještě něco gradovat.

Napsaný závěr má všechno co k příběhu patří.

Vigan: za avi se omlouvám, jsem to hlava zapomnětlivá. Se členěním je to zatím nerozhodně, počkám, jestli to nezmíní ještě někdo další:-).

Zdenda: čtenáře jistě už během čtení napadají různé možnosti tragického zakončení. Za ten stres si, alespoň dle mého názoru, zaslouží  úlevu na konec. Snad to udělá radost nejen maminkám:-)

Vigan, děkuji za názor. Zdenda naopak psal, že by text nechal bez členění. Ještě to promyslím. Jsem ráda, že Tě příběh potěšil, a to i happy-endem:-).

Lakrov: jsem ráda, že konec příběhu potěšil a zahřál! Snad nebyl zbytek příběhu až příliš mrazivý...

srozumeni: Vidím před sebou obrazy a ty popisuji. Odhalila jsi mě:-). Jsem ráda, že se Ti povídka líbila.

Celou dobu mi připadá, jako by se schylovalo k nějaké tragédii, a doufám, že to bude snad jen drama s dobrým koncem, takže po dočtení myslím, že konec tothohle mrazivého příběhu vyloženě zahřeje.

Zdendo: děkuji za kritiku a za názor. K textu se určitě ještě vrátím, ale na konci nic měnit nechci, přijde mi dostatečné, že se čtenář o chlapce bojí až do samotného konce.Díky za tip:-)

Slavoji: i Tobě děkuji za čtení a za komentář, jsem ráda, že Tě příběh oslovil. Chlapce bych zemřít nenechala, i kdyby to na čtenáře působilo sebesilněji. Prostě to nedokážu. Ale jsem si jistá, že ani Zdenda si jeho smrt nijak výrazně nepřál...

Pěkně zobrazena hloubka citového vztahu mezi matkou a dítětem. Na perfektně zvoleném mini příběhu o svodném putování malého člověčika v zrádném prostředí reality okolního světa.

PS: Zdendovo hodnocení v závěru mi připadá jako ten pověstní palec dolů, když diváci v aréně k úplnému zážitku potřebují ještě vidět krev. To hodnocení se závěrem mi nějako nejde do kopy. Odpovídá to celkovému přístupu k hodnocení i jiných příspěvků.