Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuchové
21. 12. 2014
2
0
468
Autor
smokrew_b8ie
Duchové.
A občas se napije.
V tomto světle.
A není to člověk na kterého by lidé ukazovaly.
Skoro ho neuvidíš.
A po konci světa po zatmění slunce.
Kolem všecky ty komety a hvězdná znamení.
Jsme tak nepatrní a zároveň ne.
Předurčení a jedineční.
To tiché plynutí jediného okamžiku.
Těsně před výkřikem.
A pak to propadání se a tolik bezesných nocí.
Pískání v uších a na zítřek těšit se.
A cítíš rodí se něco co je velké a celé.
A stoupá pomalu nad obzor, jako slunce.
Usnula.
Když sám pro sebe.
A proč vlastně.
To něco zapomenuto, to něco co se zapomenout nedá.
Pískat na psí kost.
Básník ticho hlad a tma.
To, že stýská se mi po příboji.
Po moři, vlnách, po větru co voní solí.
Po tvé tváři co viděl jsem ve slunci.
Vína je všude dost a pálenku.
Vzkaz v lahvi.
Pád do nebe, pád ke hvězdám.
Pro jedu z hvězd, zrozenému z jiskry.
Když nebe je strop jeskyně.
Pálava a já v dubovém lese.
Není čím uhasit svítání.
Život je setkávání, jsou zázraky.
Knoflík mé noční košile.
A ve sněhu běhá kos.
To malé Navždy, to marné Teď.
To veliké Kdyby.
Že život dává smysl jedině v dialogu.
Čím zacpat tu díru v boku v žebroví mé lodi.
Rána, co se nezahojí.
Chci abys dýchla se mnou.
A tou vodou-mořem si tolik vzdáleni.
Mrtvý-vyhnaný, vodka a cigarety.
Když sedím mezi dvěma knihami.
Tak opatrně odlupovat sluncem spálenou horkou kůži.
Tak ukaž se.
Tak svěď nás, a nebo nesváděj.
Pohlaď mě jako svou kočku.
A víš, jak ji pro to nesnáším.
A horkost těla a rána a dřímota.
Jsou mrtví šťastnější, řekni mi.
Přece tady a teď, než se rozední.
Čím zabalit všecky ty obavy.
Dotknout se ústy.