Pozvu tě na večeři Ježíši

Souhlas s Kočkodanem ohledně toho konce.

Ježíše v názvu. OMG. 

:) vlastně jsem chtěla říct že bych si netroufla. To já tak když jsem někde na pohřbu, tak si troufnu něco neurčitě zahučet o Bohu. Nebo kdyby mě na nože brali. Nebo občas uprostřed textu když mi to přijde tak přirozené, že to z toho nekřičí. Nevim, co to říká o mně, každopádně si myslím, že je to prostě strašně silný slovo. Jméno. Když to někdo říká, jako by se na to musel extra soustředit. Celou svou bytostí, napřímit se podívat k severu a... teprve potom. Takovýto vykládání na téma dneska jsem šla s Ježíšem na procházku mi dost leze na nervy (asi je to tím, že jsem si podobného už dost vyslechla). Proto bych si dovolila před tím takto neurvale varovat. 

Jinak popisné části textu mi nepřijdou špatné. Celkové vyznění taky ne. Chtěla jsem to přepsat podle sebe, ale musela jsem to smazat, strašně blbě ten editor řádkuje, no, darovanému koni ale. Možná to s tím jen neumím. Trochu by ten text chtěl ještě šmrnc, bych dodala. Když se naštvat, pořádně.

Protři si oči, vždyť je tam všude! To jen my ho nevidíme - (nechceme vidět)? *

Nejvíc se mi líbí ten konec.