vzpomínky na vánoce

trošku vánoční, ale nevadí... jen mi tak prolétlo hlavou :o)....

s andělem po boku

Ztracená ve světě starejch vrásek. Chodím po krajině smutku a nechávám za sebou stopy. To abys mě pak našel. Po ulici chodí lidé a psi. Za oknem kočka kouká na sníh. Naklání hlavou sem a tam. Skoro jako by se jí to líbilo. Prodírám se sněhovou závějí svých pocitů. Chci, abys zůstal se mnou, aspoň přes svátky. Aspoň do konce roku. ..Vím, že je mi to prd platné, a tak tě nechám jít. Nemůžu tě k sobě vázat. Nejde to. Jednou, slíbils to, mě daruješ křídla a poletíme spolu. Jenže. Ale ne. Až umřu, křídla nebudu potřebovat. Do té doby se měj moc hezky. S láskou. Jana

 

 

tisíc tváří

Asi mám víc tváří. Asi ano, tak to bude. Ale pro život se mi nehodí ani jedna. Pro ten svět vevnitř si schovávám tu s dětskýma očima. Na venek tvář bez výrazu, co odráží ostatní jako zrcadlo. Mám divně na těle. To bude ten pocit. A padaj mi vlasy do obličeje. Piju a vypiju i tu poslední kapičku, která tam není. Andělé mají taky milión tváří. Každému se zjevují jinak. Stejně jako smrt. Viděla jsem smrt, když mi zemřela ovečka. Ale víc než to tam byl pocit celistvosti a splynutí. Andělé jsou krásní. Často mi šeptaj do uší. Někdy jsou to úplný pitominy, ale to nevadí. Mně se to líbí.

 

 

ve chvílích osamělosti

Ve chvílích osamělosti utíkám do svého světa s prázdnou vanou pocitů. Utopit své myšlenky, utopit sebe. Obličej mi rozžíraj imaginární slzy hrůzy. Nechtěj mě takhle vidět. Nechceš? Viď. Slečny pro tebe mají vždycky tak dlouhé nohy. Vždycky jsou dlouhé, když se díváš shora. To je jasný, protože perspektiva zkresluje. Zakresli mi oči tuší. Chci být slepou dívkou ve tvém náručí.

 

 

¨

dny jako beruška

Srovnala jsem dny do řádků. Kdybych měla označit písmenka, kdy jsem byla šťastná, smazala bych všechno a zbyla by jen tečka na konci. Každý rok by přibyla další tečka, takže celkem 27 teček – to nemá ani beruška. Mám uvnitř sebe malé čertíky a každý ovládá jedno písmenko z názvu schizofrenie. Našeptávají mi, co chtějí – většinou lumpárny, ale já je na truc neposlouchám. Někdy bych skoro plakala, když jsem ono vyměnila za tamto. A tak se rozhoduju s nemocí a nemoc mě ovládá. Ale mám proti ní léky. A ona se postupně rozpadá v prach. A vítr jí odnese do oblak. Budou o ní zpívat ptáci. Až dolehne i k tvým uším.

 

 

 

klaun

A tak čekám ty nekonečné noci plné bolesti a smutku. Čekám dlouho na prince s dlouhými vlasy a otázkou na rtech. Jsi to opravdu ty? Nevyřčené otázky plují vzduchem a já je chytám do děravých dlaní. Čas tak rychle běží. A najednou – sněží! Marně přemýšlím, zda si bůh všiml mojí existence. Má cesta je hrbolatá, plná výmolů a hlasů. Podivných pocitů paniky, úzkostných stavů a depresí. Všechno to se vměstnalo do jedné malé dušičky, co se navenek tváří jako klaun, kterému jste právě dali pětikorunu.

 

 

hudební nástroj

Spadaný listí vyvolává pocit smutku a samoty. Listy taky nepadaj v párech, ale samy. Jinak mám podzim docela ráda. Všechno tak krásně voní. Náš pes taky voní a teď spí na sněhu. Asi se mu zdá o veliké kosti. Noc, já a noc a tisíce hvězd na obloze. Vyprávěj! Nevím, mlčím. Chci obejmout ticho, chci obejmout sebe. Jsem jeden velkej hudební nástroj. Stačí jen rozeznít.

 

 

 

kouzelná zahrada

Mám v pokoji pavoučka. Konečně nasněžilo a já uklouzla. Směje se mi. Snad štěstím, které nosí. Našla jsem v kapse kapesník zavázaný na uzel. Co jsem to jen chtěla?

Mohl bys mi ukázat, o čem je láska? Na své zahradě mám šnečka s pruhovanou ulitou. Je barevná. Natřená temperama, ale paní liška se na něj nezlobí. Šneček má nejradši jahody, ale ty v zimě nerostou. Má kouzelnou zahradu a v ní ježka a cvrčka. A teď jsou všichni zapadaní sněhem.

 

 

stará bačkora

Mám ráda ty letmé únikdy před nikým do krajiny fantazie. Na vánoce by měli být všichni doma, já jsem doma tam. Letos nemáme kokosky, stejně mi nechutnaj. Schovávám zmrzlý nos do kapesníku. Má stejnou barvu jako moje oči. Mám ráda lednovou noc, těsně před narozeninama, kdy cítím to kouzlo, co za chvíli vyprchá. Letos už 27. No, taky už nám není pětadvacet.. V knihovně mají jenom malej koutek s knížkama s poezií. Přečetla jsem všechno kromě Shakespeara. Ten mi nebaví. Spousta z toho stála za starou bačkoru. Ne, za šlápotu z ní.

 

 

 

 

 

---