Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá a hvězdy
Autor
Enn
Smutek jsem ztratila u řeky
kde jsem smáčela ruce které zábly
prázdná a nudná
jako opilá děvka
nebudu ničí
a kopnout může každý
zkroucenou mě najdete
u cesty co nikam nevede
neumřu
protože jsem nikdy nebyla
v očích nemám děsy
jen prázdnotu
nejsem a nikdy nebudu
ta
mezi vámi schoulená
odvrátíte pohled
a žebrat neumím
to se učit nebudu
4 názory
ahoj, emocionální psaní mám rád, myslím si naopak od Luiselotte, že to může být dobrá terapie a taky to nemusí znamenat, že je ti až tak blbě (doufám) nicméně ty emoce jsou patrné... jen přemýšlím, co je horší, zda mít v očích děsy nebo prázdnotu... uf
Luiselotte
24. 01. 2015Někdy si říkám, že není potřeba napsat... všechno. Nebo že to není potřeba psát tak natvrdo. Vždyť to tak není. Představa, že člověk je na tom fakt takhle blbě může být jímavá, ale ve chvíli, kdy se stane skutečností o tom člověk nemá většinou chuť psát.
Pokud bych si měla představit co bych psala, kdybych se stala děvkou, tak... noasi bych zněla jak klášterní dobrodinec.
Děkuju.
Moc děkuju.
Není to ani to nemůže být dokonalé. Je to amatérské psaní jen tak.
V každém případě přijměte díky za zastavení se.
:) ..
Adriana Bártová
20. 01. 2015líbí se mi zarputilost, kterou v tom cítím, jakýsi zklamaný patos, vyústěný v obranu, z toho mám radost: a žebrat neumím, to se učit nebudu - bezva, T* i když to není úplně dokonalé