Chvění

Ta touha po jediném. A ona, tak krásná, a není. Mlha co nepadá. Křehkost bez křídel. Něco ze skla. Kamení slunce a písek. Příboj a bezútěšná prázdnota. Když ukazuji sám na sebe. Když jen tak, když sám pro sebe. V duchu volám o pomoc. Jít stále směrem k Tobě. Chvění. Že jsme zranění už bytím samotným. Že tiše pláču, trochu hrbím se. Jen nic existuje. Bolest věrným průvodcem života. Tak mlčky tiše přibližovat se. Nikam neodejít. Být tak tiše šťastný tam uvnitř. A světlo nad obzorem, naděje nového úsvitu. Hospoda burácí. Chvíle před přílivem. Tak sveď nás a nebo nesváděj. Barmanko boží. Nakoj nás vodkou, nakoj nás pivem. Nám námořníkům, co leží svět komu u nohou. A pravda je, čeká tleje, tam venku za dveřmi od lokálu. Ale my, géniové věční a svatí. Jen dokud nás smrt nerozdělí. Dokud s ránem jako upíři do jednoho nepojdem. Rohatá hlavo a vůně ohně. A ona, tak krásná. Pod maskou nenápadně napudrované nepřítomnosti. Nikdo ji nezná, sedí dočista sama u plného stolu. U stolu svých obdivovatelů. Symboly smrti. Ve tmě a zimou. Kousat se do rtů, do jazyka. Odkud se bere ta touha po jediném.

---