Lipno 2001

Lipno 2001

Ve dnech 23-26. srpna jsem trávil příjemné chvíle s naším oddílem na sjezdových závodech pod lipenskou přehradou.

O nocování

Během čtyř dnů na Lipně jsme spali v kempu na břehu jezera (vodní nádrže). Klasická situace - hned po příjezdu do kempu, kdy Blažej vyhlásil \"klidně si vyndejte věci z auta, ale ať to tu nevypadá, jako že tu chceme spát\" se okolo auta rozvinulo jak hasičské hadice šest karimatek a spacáků. Někdy mi naši mladí vodáci připomínají scénu \"jazyky přimrzlé k zábradlí\" z Obecné školy. Ovšem poté přišlo koupání a večer \"na jedno\" do bufetu. Poté, co jsem okolo půlnoci zalehnul do spacáku a otevřel svou náruč sladkým snům, ozval se z povzdálí ženský hlas, jen jedno slovo. Za chvíli znovu a znovu, až mi došlo, že volaným je pes slyšící (i když to tak nevypadalo) na jméno \"Lord\". A tak tenhle ženský hlas putoval okolo našeho auta asi ještě půl hodiny, doby, během které jsem měl ne sto, ale tisíc chutí vylézt ze \"spacoše\" a říct té krávě něco rovnou od plic. Jenže - byla to ženská a bylo docela chladno, tak jsem jen ležel a počítal jedenadvacet vteřin od každého zavolání. Nakonec mi kolem hlavy procválal menší kůň a já se těšil, že si konečně zdřímnu. K tomu samozřejmě nedošlo, protože ona paní měla potřebu \"..svýho za...ýho čokla...\" ještě čtvrt hodiny bít a domlouvat mu. Nato ještě prošli táborem \"Naši furianti\" s písničkou na rtech a krásná noc mohla začít. Ostatní noci pak byly víceméně klidné, až na poslední noc, kdy jsme s Germánem po příjezdu do tábora rozložili spacáky \"ať vyschnou a vyvětrají\" do trávy a po návratu z bufetu (pozdě večer, samozřejmě:-) nás čekaly \"na kost mokrý deky\" a noc v neoprenech:-)

O lepení

Snad každej večer někdo lepil svou loďku. Nebyl jsem vyjímkou, jenže rozdíl mezi mnou a zbytkem mládeže je ten, že já lepím \"VELMI NERAD\". To je vždycky spousta nervozity - obrousit, nastříhat, namíchat, prosytit, ... Na každou díru na lodi mám samozřejmě nastříhaný \"záplaty\", jenže ty se vždycky nakonec nějak pomíchají, tak lepím tím, co zrovna je a nikdy se mi snad ještě nestalo (při lepení na závodech), že by mi \"laty\" vyšly přesně - většinou alespoň jedna zbyde, a to je ta nejhorší možnost, která značí, že něco není v pořádku. Zdatní a šikovní \"lepiči\" na vrchní latu přitisknou šusťák nebo igelit a druhý den nemusí nic zabrušovat, protože zalepené místo je dokonale hladké. Zpravidla si taky vzpomenu (poté, co ovšem namíchám \"rychlíka\" -  pryskyřice:tvrdidlo v poměru smrtícím:-), že už \"mi to odjíždí\" a zmateně pobíhajíc okolo lodi sháním kousek igelitu. Letos na Špindlu jsem objevil nový, netradiční materiál, jakousi náhražku šusťáku i igelitu - totiž \"hajzlpapír\". Nemůžu si ho vynachválit pro jeho úžasné vlastnosti - výborně přilne, dobře se prosycuje a hlavně - nemusí se po zatvrdnutí strhávat (ono to ani nejde) - stává se totiž nedílnou součástí lodi, a to obvykle až do doby, kdy nová lata \"odskočí\" i s hajzlákem:-) Letos na Lipně jsem však učinil při lepení zcela nový objev - není papír jako papír, protože \"růžovej blbě sytí\":-)

O vodě

Když mě Lukas viděl odvazovat z vleku \"Mustanga\", začal mi nadávat, že jsem blbec a že na týhle lodi to nesjedu. Trošku mě rozhodil, protože přece jen tenhle člověk už má hodně zkušeností a skoro vždycky měl pravdu, když se jednalo o vodu. Ale nenechal jsem se rozhodit - vždyť Mustang je lepší, než \"Pryžon\", na kterým jsem tu byl předloni.

A už jsme nasedali na vodu. Lukas nás ještě uklidnil, že \"minulej tejden tady byl a celou dobu jsem ležel na pádle a bekoval\" a že \"je to Saigon\". A už jedu - první vlnka, druhá vlnka a jedééém. Ne, to nebylo vylehávání, to byli poloviční eskymáci. Po každé vlně jsem ležel na pádle jako kdybych právě \"dozvedával\"! Díky děravé šprajdě už mám v lodi pár čísel vody, ale musím se soustředit jen na to jedno - \"kobylí hlava\" (pro neznalé - VELKEJ šutr uprotřed koryta, přes kterej valí voda, samozřejmě to celou dobu žene přímo na něj a třicet metrů nato už hučí \"železňák\"). Loď naprosto neovládám a tak přitahuju a odkopávám a bekuju a vylehávám a nic. Hop! A už po boku přeskakuju kobylí hlavu a končím (naštěstí) ve vracáku. Lidi na břehu čumí, já čumím, sjezdaři čumí, ... Během následujícíh čtyř dnů jsem viděl přeskočit \"hlavu\" jen jednoho magora na \"kýbláku\".

O závodě

Abych pravdu řekl, ČP jsem jet nechtěl - dopoledne jsem plaval na Skipu a docela pěkně se \"otřískal o šutry\". Jenže Lukase můj strach nezajímal a tak jsem si vyšprajcoval Pryžona, kterýho mi kluci v pátek přivezli, a šel jsem na start. Viděl jsem vyplavat dvě kajakářky už na slalomový trati, což mi taky odvahy nedodalo. Pět ... tři..dva..jedna..start! A už mám za sebou první rekord - hnedka v první vlnce asi 5 vteřin po startu, kde všichni bouchají zadkem, v té vlnce \"dávám čelo jak sviňa\" a k pobavení kamarádů, kteří po předloňské \"rodeo show\" na to vyloženě čekali, \"protáčím\" prvního eskymáka. V pohodě zvedám a zjišťuju palčivou bolest v zádech, která ale ve vlnách ustupuje. No a pak se až do cíle v podstatě nic neděje - pod Železňákem dvakrát eskymuju, vylívám loď a pomáhám nějaké kajakářce vyprostit sjezďáka namotanýho na šutry, přičemž si ničím poslední dva prsty, který jsem ještě neměl odřený ani nalomený (:-) a poté už celkem nudně dojíždím do cíle, kde se teprve projeví \"ty moje záda\" - nemůžu chodit, válím se v trávě a skučím jak pes, žádný cviky nepomáhají, asi umřu....

Navštivte stránky našeho oddílu...