Svět se v žaludek obrací

Večer usedl na zahradní restauraci a byl vlahý. Žáby nekřičely vůkol své lamento, neboť byly již dávno mrtvé. Kuchyň sytily páry, výrazy vypůjčené z řeči milenců i nekompromisní vulgarity. Tady se vaří s šéfem! 

U stolů to ale náhle zašumělo vzrušením. Děti krátce zavřískly a zpátky přilepily pohledy k monitorům svých tabletů. Číšníci rozlévali jedinečná moravská vína vybraných značek, chloubu všech našich vinařů. Víno a hokejky, pokladnice národa českého. To už ale velký šéf udílel rady v zákulisí: "Pazdráte.. hovado.. jak to plníš ty knedlíky, debile.." Atmosféru značky Imperial šéf rozsévá kudy chodí. Na scéně se mezitím rozhořely vášnivé debaty o kvalitách moravského vína, golfu a jiných blaženostech. Děti si dále vypalovaly do mozků elektronickou díru, kterou marně protéká řeč, cit a inteligence vůbec. Velký šéf se pravidelně zjevoval na scéně, aby hostům prozatím ulevil od tísnivého hladu a pohovořil s nimi krátce o kvalitách moravského vína, golfu a jiných blaženostech.

A náhle tlampačem svých úst ohlásil konferenciér, jako Kazatel nové doby, čas: Je čas vaření a je čas jídla. A už letěly dveře, na stoly dopadaly jako bomby na Drážďany plněné knedlíky na smetanovém dipu s trochou šalotky. Děti zavřískaly ten večer podruhé, ale už ani neodkládaly své tablety, neboť stiženy závislostí nepotřebovaly jíst. Zato ostatní plnili dutiny ústní krmí vpravdě výjimečnou. "Šéfe, jste mág," žvýkal do prostoru slova chvály muž v cihlovém saku, "doporučím vás svému americkému příteli.“ A šéf defiloval mezi stoly, koutky úst vytaženy vzhůru jako makrely z vody. A děti.. Ale to už znáte.

***

Svět se v žaludek obrací. Jídlo obsadilo televizi, internet, sociální sítě, tisk, knihy a veřejný prostor vůbec. Mohli bychom tleskat, neboť jde o dobré znamení na politické obloze: stala-li se podstatnou starostí člověka estetika jídla, dobře se člověku daří. Nemusíme myslet na možnost, že tentýž člověk jídlem tiší podvědomé úzkosti ze ztráty smyslu. Anebo že jen vyplňuje čas, kterého přibývá a s nímž jinak neumí naložit. Anebo že prostě jen opakuje to, co mu ukazují; dospělec uvízlý ve stádiu zrcadla. Ach, vysmívaní papoušci, jak nespravedlivý k vám člověk umí být..

Někdo tu pochybnou kulinářskou mánii přirovnal k erotice a nazval gastrosexualismem. Takové vysvětlení ale úplně pochybné není, neboť styčných bodů současné „kultury jídla“ a sexuality je více. Připomeňme některé z nich.

Je tu motiv krášlení. Jídlo je zdobeno, podobně jako tělo milenky, nejjemnějšími látkami: všechny ty lehké dipy a košilky, závojíčky zeleniny, krém a šlehačka. Následně je ukládáno do koberečků z lístků růže, aby bylo očicháváno, obdivováno a na konec za ně byl vynaložen tučný finančním obnose.

Je tu i rituál času. Láska si žádá čas přesně rozměřený: před hlavním chodem nezbývá než na sebe vzít povinnost předehry, zastoupené předkrmem. Ne vždy strávník musí mít chuť na všechny ty opečené rohlíčky s pomazánkou a vejce v šunce, ale je milcem, a tak musí snášet příkaz trpělivosti. 

Je tu i obraz. Akce zvěčnění pro chvíle osamění, ale i jako důkaz: je třeba pořídit fotografii těla, jídlo se stává aktem. Dříve si lidé zakládali tajná erotická alba, do nichž vkládali s pobavením a spikleneckou vášní obrazy svých nahých těl. Nyní lidé zakládají jídelní alba, do nichž vkládají fotografie aranžovaných obědů a večeří. Ti, kteří se nestydí, dokonce tato alba zveřejňují na sociálních sítích pro potěchu sobě podobným. 

A pak je tu i perverze. Ti, kteří zašli nejdále a domácí kuchyň jim je malá, skutečně zhýralé duše, se účastní čehosi, v čem by bylo možné vidět něco na způsob kurzů tantrické lásky či swingers party: celé skupiny se uzavírají v místnostech vybavených troubami a grily a na kurzech „Vaříme s chefem“ poznávají tajemství lásky k jídlu: osahávají si vzájemně flákoty, ochutnávají je a pak uzavírají přátelství; spiklenci slasti.

Příprava a požívaní jídla v sobě nesou i stopu nábožného. Jaká je liturgie jídla? K večeru věřící (gourmeti) přicházejí k místům kultu (restauracím). Jsou usazeni do lavic, aby setrvali ve chvílích soustředění nad knihou knih (menu). Někdy se obřadník (číšník), procházející lavicemi, ocitá v roli přímluvce, to když si věřící neví rady s textem. Kuchyň, v některých svatyních otevřená do prostoru, je obětištěm. Na oltář (gril) je pokládána oběť, nejčastěji mrtvé zvíře. Velekněz (šéfkuchař) vykoná obřad. Obětina je pečena, restována a následně pokládána na sváteční tác. Kněží (číšníci) roznášejí tácy s tělem páně k věřícím, zároveň jim nalévají krev páně, nejčastěji argentinskou, chilskou nebo australskou. Místem se rozléhá pomlaskávání připomínající drmolení apoštolů o Letnicích. Na závěr je šéfkuchař gourmety blahořečen a arcibiskup kulinářství Zdeněk má v rukách ještě významnější rozhodnutí: pomocí speciální nálepky může šéfkuchaře vzít dokonce až na kulinářská nebesa. Zahraniční kongregace pak udílejí jakési hvězdičky; jiný kraj, jiný mrav.        

Jistě bychom našli i další analogie, do nichž bychom mohli jídelní rituály zasadit. Proč ale stavět na pranýř něco tak zdánlivě nevinného, jako je jídlo? Proč nedopřát lidem trochu toho šťavnatého štěstí?

Třeba proto, že je ho příliš. Že se přeměnilo v jakousi záplavovou vlnu a ta s sebou bere podstatnější témata. Nakonec je taky možná výrazem skutečné zvrhlosti to, v co se mění svět: na jedné straně, té západní, mu kyne břich, na straně druhé, vlastně třetí, se stále umírá hladem. Není už proto hloupé vyhrazovat tolik z často i veřejnoprávního prostoru jídlu? Nemělo by jídlo být prostě tím, co zasytí? Tečka.

***

Mezitím se večer proměnil v noc. Tváře hostů osvětlují vonné svíce, tváře dětí displeje tabletů. Malé konzumní nokturno. Láhve od vína jsou prázdné, kosti holé, muži sahají k cecíkům peněženek, aby odstříkli hladovému vrchnímu dávku bankovek. Ten se uklání jako dirigent po náročném koncertě a v řeči milenců skládá hold loučení. V zákulisí ještě chef počastuje kuchaře svou přímočarostí, ale to už budou strávníci usínat s lehkou kapsou a těžkým žaludkem. A mastná stopa na saténovém prostěradle bude ráno svědčit o tom nádherném milostném dobrodružství. Dobrodružství žaludku.