Bylo pondělí ráno a Eric se svou nasedal do nejnovějšího modelu Audi. Připoutal se a celou cestu koukal z okna a vymýšlel, jak bude vypadat nový obrázek, co namaluje. Na uších měl sluchátka a tak neslyšel, jak jeho sestra Madeleine telefonuje se svými kamarádkami.

Když dorazili ke škole, Madeleine oblehly její kamarádky. Eric se mechanicky šoural ke škole a myslel na dívku, kterou kreslil stále dokola. Navštěvovala ho ve snech. Nikdy se neusmála ani nepromluvila. Jen se na něj dívala velkýma černýma očima. Dlouho přemýšlel, jak by se asi mohla jmenovat, ale nic vhodného ho nenapadlo.

Myslel na ni i během první hodiny. Zíral před sebe a nic nevnímal. Netušil, co je za hodinu a když se ho profesorka zeptala na nějakou nepodstatnou otázku, ani ji neslyšel.

 

***

Madeleine se rozloučila se svými “kamarádkami” vzdušnými polibky a nasedla do auta za bratrem.

‘Husy,’ pomyslela si. Pohlédla na Erica. Oplatil jí pohled a kývl. Rozuměli si beze slov. Byli opravdová dvojčata se vším všudy. Zbytek cesty koukala Madeleine ze svého okénka a toužila být jako Eric. Absolutně samotářská, bez potřeby přítomnosti kohokoli dalšího.

Auto zastavilo před hudební školou. Madeleine vystoupila a věnovala pohled Ericovi. Dokonale ji chápal. Nesnášel hodiny atletiky stejně jako ona hraní na klavír a balet.

Když si odtrpěla hodinu klavíru a baletu, zamířila Madeleine konečně domů.

,,Madeleine, zlatíčko. Rychle se osprchuj a obleč si šaty, co máš nachystané na posteli. Jdeme na večeři k Diorovým,” řekla matka hned ve dveřích.

Madeleine udělala, co se po ní žádalo. Šaty byly nádherné, ale ona vnímala jen to, jak jsou jí těsné kolem pasu a boků.

Když stála před zrcadlem a matka ji česala, odvážila se postěžovat si.

,,Ale Madeleine! To je XS, tvoje obvyklá velikost. Nesmíš tolik jíst! A kdy jsi naposledy cvičila?!”

,,Dnes ráno. Uběhla jsem na pásu 3 kilometry.”

,,Až se vrátíme z té večeře, uděláš 100 lehsedů.”

,,Hm.”

,,Co jsi říkala?”

,,Ano, mami,” řekla Madeleine otráveně.

,,Tak já se starám, abys byla krásná, hubená a známá jako přední tvář mé značky a ty se mi takhle odvděčuješ. Jestli se chceš dobře vdát, musíš se víc snažit.”

,,Ano, já vím mami. Budu se víc snažit.”

 

***

Mike stál vedle svého bratra a pozoroval okolí, hlavně hezké dívky. Ke své smůle však žádné nenacházel. Samí muži ve smokincích.

Á! Konečně přicházejí ženy. Všichni usedli k večeři a pan Dior pronesl přípitek. Mike pohlédl na dívku naproti sobě.

,,Madeleine! Co ty tady?,” zeptal se překvapeně.

,,Mé jméno se čte Medlin,” odvětila chladně. Mike postřehl, že pohlédla na svého bratra, který seděl o několik míst dál a a zvedl oči v sloup. Madeleine lehce svraštila obočí a on si odfrkl. Pak se podíval jinam.

Tohle se odehrálo během několika sekund.

,,Jak se vlastně jmenuje tvůj bratr?,” zeptal se MIke. Znal ho, ale protože chodil do jiné třídy, netušil, jak se jmenuje.

,,Eric,” odpověděla Madeleine, aniž by Mikeovi věnovala pohled.

,,Hm, no...A jaké je to ve Francii? Lepší než v Anglii?,”pokračoval Mike.

,,Vzhledem k tomu, že jsi z New Yorku, mohla by ti být otravnost podobných otázek jasná.”

Když se Mike po pěti minutách odvážil zeptat, jak jí chutná, jenom zvedla obočí a odešla, aby pochválila hostitelce jídlo.

Sakra, pomyslel si Mike, normálně mi žádná neodolá.

Zbytek večera se nesnesitelně nudil, protože žádná jiná dívka jeho věku na večeři nebyla.

 

***

,,Elaine,” yslovila dívka a zmizela. Eric se probudil. Konečně ví, jak se jmenuje! Ale zmizela tak brzy…

Stejná situace jako každé ráno. Snídaně s rodiči- matka pobízející Madeleine a otec nadávající Ericovi za špatné výsledky ve škole i ve sportu. Ani jeden ze sourozenců to nevnímal.

Nasedli do auta. Beze slova, bez pohledu.

Eric náhle pocítil úzkost- ztrácí se mu Madeleine? Pohlédl na ni rozevřenýma očima. Neurazil ji svým pohrdáním? Pomalu zavřela oči a zase je otevřela. Stiskla mu ruku. Chtěl instinktivně ucuknout, ale ovládl se.

Myslel na ni. Na Elaine. Byla krásná a nemluvila. Proto ji tolik miloval. Žádné hloupé žvásty. Jen ticho. A do toho začátek skladby- Comptine d'Un Autre Été. Eric miloval tuto skladbu natolik, že se mu občas podařilo přesvědčit Madeleine, aby mu ji zahrála na klavír.

Elaine a Comptine- dokonalá kombinace.

 

***

Madeleine seděla ve své lavici a snažila se vnímat Sofii, Magii a Jessii, své ’kamarádky’. Byly to spíš její klony. Všechny blonďaté, hubené, ve značkovém oblečení ze Second handu.

Madeleine by se jich ráda zbavila, ale její matka tvrdila, že klíčem k úspěchu je pár takových holek, co vás obdivují a udělají pro vás cokoliv.Taky jí řekla, že si musí najít kluka.

,,Co takhle ten, co se s ním bavila u Diorových?”

A bylo rozhodnuto.

S velkou nechutí vstala a zamířila k Mikeově lavici. Seděl sám se sluchátky na uších a fascinovaně sledoval zeď před sebou. To bylo velmi neobvyklé, většinou byl obklopený partou kluků.

,,Ahoj Mikeu.”

,,Ahoj,” vzhlédl překvapeně.

Madeleine se mu omluvila za své chování u Diorových a začala mu lichotit. Dělalo se jí špatně. Takhle ho využít. Pozorovala ho, jak hltá každé její slovo.

Konečně zazvonilo. Ericova sestra by ráda strávila hodinu uzavřená do sebe, nemohla si to však dovolit. Musela mít dobré známky. Co dobré, vynikající! Nebyla takový flegmatik jako její bratr. Ten měl samé pětky. Ne proto, že by byl hloupý. Naopak. Byl v podstatě génius. Ale nic ho nezajímalo, žil ve vlastním světě. Když před něj učitelka položila písemku, ani si toho nevšiml. A jestli ano, obrátil papír a pokreslil ho obrázky přírody nebo čehokoliv, co ho napadlo.

 

***

MIke nasedl do bratrova BMW.

,,Tak co, jak bylo Mikeu?”

,,Fajn.”

,,Jako vždycky,” konstatoval suše Robert. Dál jeli mlčky.

Doma se Mike natáhl na postel a pustil si metal. Před kluky musel dělat, že ho bere rap a elektro. Byl v podstatě jejich vůdce, jeden z nejoblíbenějších kluků na škole. Jako takový chodil samozřejmě s mnoha dívkami. Všechny byly krásné, hubené a oblíbené. A teď chtěl Madeleine. Ne tak, jako ostatní holky. Jinak, upřímněji. Přitahoval ho její počáteční nezájem. A když za ním o přestávce přišla- zrovna na ni myslel. Dokonce se omluvila!

No dobře, teď bude Mike dělat, že nemá zájem. Najednou zazvonil mobil. Madeleine? Ne, škoda. Jasper, Mikeova pravá ruka v partě. Jediné, čím vynikal, bylo IQ- 100. Ostatní měli maximálně 90.

,,Hele, Mikeu, co takhle v osm v parku?”

,,Tak jo. Řekni to ostatním.” Večer s partou. Fakt super.

Jenže pokud si chtěl Mike udržet svou pozici, musel být obklopený skupinou věrných.

Přemýšlel o tom, že zavolá Madeleine. Nebyl pro něj problém zjistit jakékoliv číslo, mail nebo adresu.

Nakonec si to rozmyslel. Musí ji ignorovat. Nezájem vzbuzuje zájem.

 

V půl osmé se ozval mobil podruhé.

,,Mike Slight.”

,,Ahoj Mikey, nechtěl bys jít dnes večer ven?” Madeleine!

,,Jasně, moc rád.”

,,Vyzvednu tě o půl deváté. Papa.”

Páni! To šlo rychle. A nechtěl náhodou předstírat nezájem? No, co se dá dělat. Důležitější je, co na sebe…

 

***

Byl večer a už bylo chladno. Eric seděl v lese nacházejícím se kousek od jeho domu a bylo mu všechno jedno. Potkal ji. Potkal Elaine. Seděla na lavičce v parku naproti škole a pozorovala padající listí. Chtěl se za ní rozběhnout, ale sotva udělal pár rychlejších kroků, zadržela ho Madeleine. Nevěděla, co se děje, ale její bratr nesnášel běh. Zastavila ho instinktivně.

Nenávistně se na ni podíval. Pak pohlédl zpět do parku- dívka zmizela. Klesl na kolena. Byla tak blízko, na dosah…

 

Probral se ve své posteli. Byl to sen? Na druhé straně místnosti uviděl Madeleine.

,,Ztratil jsi vědomí…” Vyděšeně na ni zíral. Nebyl to sen. A promluvila na něj. Poprvé po několika letech. Potom si vzpomněl, že ho zadržela. Vrhl na ni pohrdavý pohled, vstal a odešel.

Šel do lesa, kde seděl už několik hodin. Madeleine ho hledala, ale on seděl v koruně stromu. Měl tam svou skrýš, o které nevěděla ani ona.

Pořád musel myslet na Elaine.Jak ji spatřil v tom parku. Musí ji znova vidět naživo. MUSÍ!

 

***

Madeleine bloudila po lese a hledala svého bratra. Bylo tam s ní všechno služebnictvo. Rodiče seděli uvnitř a doufali.

,,Ericu, Ericu! Ozvi se! Musí ti být zima, pojď domů!”

Madeleine si ani na chvilku nemyslela, že by jí snad Eric odpověděl, nebo ji vůbec slyšel. Byl dokonale izolován od obyčejného života.

O půlnoci to vzdala a vrátila se. Služebnictvo pokračovalo v hledání.

 

Druhý den ráno se Eric neobjevil. Madeleine se začala doopravdy bát a přemluvila rodiče, aby zavolali policii. Udělali to s menší nechutí- Eric byl syn, který je zklamal a navíc, jejich rodina spojována s policií!

Ve škole nedávala Madeleine pozor, její mysl byla příliš zaneprázdněna starostmi o bratra. Docházelo jí, že o něm nic nevěděla. Co si myslel? Co měl rád? KDO vlastně byl?!

 

Po vyučování šla Madeleine zase do toho lesa. Napadlo ji, že je možná na nějakém stromě. Dívala se po stromech a na některé i vylezla, ale k ničemu to nevedlo. Až když došla na konec lesa, našla perfektní strom. Vylezla na něj a ve výšce tří metrů ho uviděla. Spal.

,,Ericu!” vrhla se k němu a chtěla ho probudit. Jenže...jeho tělo bylo studené.

 

***

,,Umrzl?” zeptal se nevěřícně Robert.

,,Jo. A jeho sestra se pak zabila,” řekl Mike. Měl chuť udělat to samé. Vážně ji miloval.

,,Jak?”

,,Nevím. Bude to v novinách.”

Pak mlčeli a Mike přemýšlel.

Otevřel okno. Jak je to vysoko? Šest, sedm metrů? A bude to stačit? Musí, rozhodl se. Pak skočil. Chvíli to bylo hrozné. Pak úžasné. A pak se dostavila bolest. Strašlivá bolest...

---