Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřikázání sedmé: Být motoristou
Autor
Movsar
Přikázání sedmé je z těch, které nesnesou žádnou diskusi: Být motoristou. Požadavek „být motoristou“ se již dávno vepsal do struktur mysli tak, že přemýšlet o opaku, totiž životě bez auta, by bylo stejně absurdní jako přemýšlet o možnosti žít bez hlavy.
Antropologové kdysi dali současnému člověku velmi honosný přídomek: rozumný. Bylo by načase revidovat staré pojmy a zvolit pro člověka mnohem přiléhavější adjektivum. Jedním z vážných kandidátů by jistě byl „člověk motorizovaný“. Víc než čímkoli jiným jsme civilizací lidí posedlých automobily.
Ženy jim říkají autíčka, muži pomocí nich dobývají žen srdíčka. Automobil je třeskutou afrodisiakální směsí: populární psychologové ho přirovnali k falu; jejich škarohlídští kolegové pak vášnivé řidiče odsoudili do role impotentů nahrazujících nedostatek falické síly prostřednictvím silného vozu; ženy byly redukovány na zlatokopky selektující vhodné jedince na základě automobilu – „přirozený výběr“ byl nahrazen „motorovým výběrem“. Kdoví, ty teorie jsou příliš divoké a příliš uvěřitelné na to, abychom jim mohli věřit. Spokojme se s faktem, a tím rozhodně je nedostatek představivosti: lze si představit konec světa, lze si představit napadení země mimozemšťany, ale dost dobře si nelze představit život bez motorového vozidla (obdobně uvažuje Slavoj Žižek o neschopnosti představit si konec kapitalismu, resp. alternativu k němu).
10 názorů
díky lakrov za čtení a taky za to, že ses rozhodla opustit motorismus, tak zhoubný pro tuhle planetu. a doporučuju, pokud jsi to ještě neviděl, marečkův dokument auto mat. tam je vše řečeno ješte i s obrazem.
Tohle je celkem výstižné. Jak šel čas, měnila se srovnání ze "jsi to, co jíš" na "jsi tím, za koho se oblékáš" až po "jsi tím, v čem jezdíš". Co čteš nebo kolik znáš jazyků šlo v těchhle rovnicích pro jednoducé trochu stranou. Možná se mi tahle miniatura líbí hlavně pro můj (někdejší?) antimotorismus. Paradoxně mě pak okolnosti odsoudili k údělu "nedojde dál než ka autu", ale jen na čas. Už se z toho zas pomalu dostávám.
Jezdím k rodičům, navštěvovat kamarády, na hory. Kdybych měl být zavřený v Písku, tak bych se zbláznil. Nějaká aktivita i v tomhle směru je nezbytná. To je přece strašný vídat každý den stejná místa a stejné lidi.
tak nikam nejezdi. joan miro měl takovou hezkou noticku o tom, jak mu připadá to neustálé přemisťování lidí idiotické a naopak, jak se obdivuje nehybnosti kusu křemene.
Tohle už jsme mysllím řešili. Já jsem se i v době, kdy jsem měl auto, snažil jezdit autobusem nebo vlakem, ale zkušenosti jsou tak strašné, že když jedu z města do města, tak autem. Když cesta vlakem z Písku do Budějic může trvat tři a půl hodiny a z toho tě dvakrát naženou do autobusu, nebo když máš jet do Prahy na stojáka za stopadesát korun v přecpaném, horkém autobusu, tak nutně musíš dojít k závěru, že bys byll blázen, abys nejel autem. Samozřejmě když jsem byl na škole, tak mi bylo tohle všechno jedno.
malej_blazen
13. 03. 2015ale jo, tak lidi obecne cucej, kdyz reknu, ze ho nemam, rodina me do toho dost casto tlaci, ale ja oddolavam, jiz radu let a pravdepodobne i odolovat budu. Ale popravde k tomu nemam nijak zvlast ideovej duvod, proste ho nepotrebuju
a narážíš na nepochopení? já neustále. ale asi nějak plavu v nesprávných vodách. já ho nechal propadnout. a s ním, jak se zdá, celou svou existenci
malej_blazen
13. 03. 2015a proto nemam radsi ani ridicak