Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChyběl jí
Autor
ledove-zahrady
Přišli za ní a přišli kvůli Audensovi, ti tři.
Více na
ledove-zahrady.blog.cz
Co se děje? Děje se vůbec něco? Kde se to děje a proč to tak dlouho trvá?
Adriana seděla na Audensově gauči, v ruce Audensovu pracovní smlouvu z doby před dvaceti třemi lety. Vše, co ji obklopovalo, bylo Audensovo a jí se z toho už motala hlava. Už toho měla dost, jak kolem sebe měla z Audense všechno, jen ne jeho přítomnost. Chyběl jí. Ráno mu převrátila celý byt naruby, jen aby našla něco nového o něm. Nebylo to správné, ale to jí bylo jedno. Raději už ani nedoufala, že se vrátí. A našla tohle. Pracovní smlouvu pro osmnáctiletého dříče, která mohla být napsána klidně o deset let dříve a nikdo by byl nepoznal rozdíl.
Přemýšlela o tom, jaké to musí být pro osmileté dítě, pracovat v lomu. Když bylo osm jí, dívala se na kreslené seriály a hrála si se všemi lidmi, které zrovna měla po ruce. Jenže on nikoho po ruce nikdy neměl. Všechno si obstaral sám. Naučil se žít bez lidí. Dokonale se uzavřel mezi těmito zdmi. A ona právě zde seděla.
Byl pryč. Byl pryč moc dlouho. Čekání bylo nesnesitelné a naplňovalo ji jak prázdnotou, tak i touhou odejít, jedno kam. Bylo jí dvacet a už žila jako tehdy on - zavřená a sama. Každou chvíli ho vyhlížela z okna. I teď se tam podívala. Ne, nebyl tam. Jen nějací tři lidé, které nikdy předtím neviděla..
Táhněte k čertu, pomyslela si.
Za půl minuty uslyšela zvonek.
2 názory
ledove-zahrady
22. 03. 2015Já nevím.. vždyť jsem to tu dala celé a nic. (já vím, tohle tam není, protože to ještě potřebuje pár dodatečných úprav)..
Jo, ty první tři věty mě taky nenadchly, když jsem si je teď po sobě přečetla. Ale ten večer, co jsem to psala, mě (v souvislosti s něčím jiným) docela trápily, tak jsem je tam dala. To ale neznamená, že tam budou na furt. :)
Úvodní tři věty nevtáhnou, navozují dojem užvaněnosti, banality. Dál už je to ale lepší. Díky nezřetelnosti jakéhosi nevyřčeného příběhu roste s každou další větou zvědavost hraničící s napětím. Konec je náhlý a bez vysvětlení, ale s odhlédnutím zpět na začátek mi dochází, že tenhle textík je zřejmě jen úvodem nějaké delší povídky. Nestálo by za to dát ji sem celou? Čtenářů tu seženeš víc než kolik jich přijde na uvedený URL.