Píseň o naději

 

Píseň  o Naději

Ptala jsem se hvězd, jestli mám naději

Ony neodpovídaly, pouze se dívaly mezerami mezi tmavými mraky

A zdobily s nimi oblohu

 

Ptala jsem se růže, jestli mám naději

Ona neodpovídala, pouze vystrčila trny ze svého stonku

A naháněla  jimi strach

 

Ptala jsem se slunečnice, jestli mám naději

Ona neodpovídala, pouze se otočila k slunci

A dávala s ním žlutý vzhled světu

 

Ptala jsem se svého bližního, jestli mám naději

On neodpovídal, pouze mi podal ruku

A dával  tím najevo své přátelství

 

Hvězdy zdobí oblohu, protože jsou hvězdami.

Trnitá růže nahání strach, protože je trnitou růží.

Slunečnice dává žlutý vzhled světu, protože je slunečnicí.

Můj bližní mi dává najevo přátelství, protože je mým bližním.

Ptám se, jestli mám naději, protože věřím, že ji mohu mít

 

Hvězda věří v naději, že bude mít s kým zdobit oblohu.

Růže věří v naději, že bude mít s čím nahánět strach.

Slunečnice věří v naději, že bude mít se za čím otáčet.

Můj bližní věří v naději, že bude mít s kým si podat ruku.

 

Já věřím v naději, že naděje věří v mou existenci. …

---