K bójkám a nazpátek

K bójkám a nazpátek

Zanedlouho břehy Jadranu vyhřeje slunce dozlatova a pláže provoní krém Nivea. Lidé si budou mazat záda, ženy i prsa a děti i pindíky, všichni budou svá těla vytírat jako jedlíci pánve. Neboť také chtějí být dozlatova. Občas někomu upadne mezi kamínky vanilková zmrzlina, zasyčí to a snese se na ten sladký mls hejno vos. A bude křičet uaua kdosi, kdo tudy pak půjde bos. Ale slunce vysuší slzy, vypálí rány a nateklá noha bude ještě po nějaký čas sloužit co ploutev potápěčům. Až k bójkám a nazpátek. Tak se bude zas žít na chorvatské pláži.

Ve stínu karavanu

A budou zas tací, kteří podlehnou vábení slunce, ale zvábí je i hrdlo pálenky. A pak to skončí řádnou popálenicí. Ale oni nesvěsí hlavu, rozloží umakartový stůl, vytáhnou balíček karet a vyzvou přítele ke hře. V stínu karavanu se pak bude odvíjet příběh, co vepsal Michal Horáček do knihy Habitus hazardního hráče; právě tady by autor mohl čerpat inspiraci pro další díl. Balkánské mince budou cinkat o stůl, občas do toho zasyčí pivo, první ze souputníků českého turisty a o polednách, až slunce odkryje to lůno neřesti, začne teprve velká hra: hra o stín.

Hormony letí solným oparem 

V Kalifornii mají Svalovou pláž, tam jdou přímo k věci, nemazlí se s tím. Urostlí muži tam dvíhají železa, jiní chodí kolem a jedí horkou kaši. Tam umějí žít.

Železa na jadranské pláži mají také tvar kotoučů, ale ale činky to nejsou. V příručních taškách jsou při ruce konzervy s paštikami, neboť paštika vždy přijde k dobru. A nejlíp to ví Bolek, ten apoštol dobré zábavy a zdravé stravy.

Jenže i tady mají svaly své místo. Pohledy žen se svažují k nadproporcím mužů, co pravidelně berou svá těla pod přísnou kuratelu růstu. A objeví se někdy i ženy, jež se rozhodly pozměnit svůj hormonální kód. Vzduchem pak spolu se solí a pachem rybiny letí i hormony. Už se zvedá vítr a s ním hormonální bouře. Nadechni sea  cvič!   

K Željkovi, nebo Bebovi?

Jít k Željkovi, nebo Bebovi? Otázka, která otevírá večer. S pomalým soumrakem se naplní korso, z restaurací zavoní bylinky a maso ryb, povyk dětí přijde o kýžené dva decibely a peněženky manželů o mnohem více než jen o dva místní penízky. Jenže tady umí připravit pravý pošmak, a tomu nikdo neodolá. Jakmile je jídlo na stole, je třeba vše pečlivě zadokumentovat. Dospělí i děti sahají po telefonech a fotí: postmodern still life. A pak už se jen prostorem ozývá mlaskání a mořská zvířata vydávají intimnímu osvětlení Bebova podniku své kostřičky. Ano, tento den nebyl marný, svítí v očích rodičů zpráva dětem a sobě navzájem. Kdo by po tak vydatné večeři a silném víně ještě mluvil.  

Půlnoc na bungalovu

Ke dni patří noc, to tady všichni vědí. Jakmile projdou korso i pláž, vracejí se páry, rodiny ba i celé kolektivy ke svým bungalovům. Po cestě ještě stihnou probrat zážitky, jež jim přinesl den strávený na gumových lehátkách a v podniku pana Željka, aby za nimi posledními slovy navždy udělali tečku. Nešť odplaví se, co dni patřilo, s pěnou moře, a měsíc ať rozehraje tichou hudbu noci, hlesne klíčník v čele skupiny a zarachotí v zámku bungalovu. A to už na stůl přistávají piva a opět se rozdávají karty a připalují se cigarety a z přenosných magnetofonů vyhrávají hity. Tahle půlnoc nebude krátká.

 
A ráno?

A ráno? Zalévá se káva a kakao, někomu v ústech mizí párek, jinému žemle s džemem. Fajnšmekři odklepávají popel z cigaret do plechové skořápky od paštiky a na obláčcích modrého dýmu dávají světu zprávu o tom, co se dělo v noci. Ženy už jsou připraveny v plavkách, ještě srovnají mužům do příručních ledniček piva, co se jich do nich vejde, a pak se zavelí k odchodu. No a pak, pak už to znáte.