Nokturna II

Genesis

Bude bít půlnoc a ložnice se mění v uterální dílny. Tady a teď se páry pokoušejí o nulový stupeň života někoho třetího. Ještě s nimi není, neznají jeho jméno ani pohlaví. Nerozlišený třetí. Možná jsou opilí, tohle řemeslo má ohnivé dno. Tak takhle nějak to skutečně s člověkem začalo?

O vzácných shodách

Potmě, když ložnice dojdou svého času, z lidí se stávají děti v nepadnoucích pyžamech. A mají chuť stočit se na měkká prsa, takoví už jsou muži. A mají chuť bdít nad láskou až k ránu, to chtějí ženy. Ještě před chvílí se přitom zdálo, že mezi dvěma lidmi, na pár chvil zbavených nepadnoucích pyžam, existuje shoda. Aneb o vzácných shodách. 

Vesmírný paradox

V kosmické lodi možná právě teď zhasli a šli spát. Schoulen do skafandru chystá se snít svůj sen kosmoplavec Vojta. Kolem svítí hvězdy, chvílemi padají nekonečným prázdnem. Pozemské věci se zdají tak daleko, jako by se vesmírného rezidenta Vojty už vůbec nedotýkaly. Až teprve sny ukáží, že člověk zůstane člověkem: to ony ho drží při zemi. Vesmírný paradox. 

Novina

V nočním rádiu hlásí novinu, že prý byla objevena další Země. Má své slunce a je na ní život jako u nás. Kdoví, jestli tam taky nezpívá Ilona C. O tom, jak jí zebe i nebe. 

Velmi krátké vlny

Na velmi krátkých vlnách nesou se paralelní životy Honzy N. Kolik jich ještě bude muset ten folkový bard užít. A co teprve ozvěna, to se pak táhne Honzův svůdný úsměv do všech stran a je nekonečně dlouhý. Leckterá dívka pak špulí vstříc těm zčeřeným vlnám ústa a oči jí náhle žhnou jak plameny táboráku. Je skoro půlnoc a z kostela zvon, tak nezbývá než počůrat uhlíky a do spacáku.