Chci říct jen pár slov

Kdysi jsem se pachtil s kusem romantické poezie, ale došlo k chybě a nešla neuložila se mi. Tak jsem hned poté zdrcen napsal tohle.

Chci říct jen pár slov

Ano napsal jsem básničku, však nebylo jí přáno spatřit světlo světa.

Říkala mnoho. 

O černých myšlenkách, o tiché bolesti a o snaze...  o té snaze udržet si sen,

když vás ráno kdosi vzbudí před nádherným dnem

v okamžiku kdy slunce vzkvétá.

 

Ano napsal jsem básničku, však nebylo jí přáno spatřit hvězdný svit.

Mluvila provinile.

O krůpěji krve, kterou vidím skanout z tvého srdce.

O strachu. Že stejně tak červené(ach bože tak smutně červené) jednou budou i tvé ruce.

Já ze soucitu to nechtěl dopustit.

 

Ano napsal jsem básničku, však nebylo jí přáno spatřit, jak slunce zaplálo.

Žvatlala ledabyle.

Snad i o mé snaze něco říct, o jejím smyslu.

Říct to jak, znáš mě, příliš bez rozmyslu.

Nechtěl jsem... a nestalo se.

Chtěl  jsem vyhnout se té smrtky kose... a zase se nestalo.

 

Ano napsal jsem básničku.

Vzalo si ji. 

Ať bylo to cokoliv co tomu chtělo,

co světu lépe rozumělo.

A tak tu básničku mou odnesl svěží ranní vánek daleko, daleko za obzor. Do červánek, rukou lehounkou 

 

Teď po probuzení jen chci říct: "Snad bylo to jen mámení, když hůř tak pouhá náhoda. Věřím! Vládne tvé dobrotě pouze lidská svoboda."  Víc už nic.

 

---