Plechové červánky

Sloni a opičky

CityElephant na smíchovském nádraží hučí, jak taky podle označení má. Směřuje do Řevnic, tam jistě zařve a nechá si umýt ocelové tlapy. Druhým směrem se vyráží k Hlavnímu nádraží. To býval pavilón opic, pak se rozhodli udělat z něj nový pavilón opic: z jednoho koutu vanou parfémy, z dalšího křupavé rohlíčky a kakao. A opičky? Dobře jedí a berou na sebe dřevité vůně. A někde v železárnách daleko odsud už vyrábějí další slůně. To opičky se o sebe postarají samy. 

Plechové červánky

Libní se plahočí červené tramvajky. Až objeví se v kopci na Jarov, stanou se takovými plechovými červánky vprostřed města.

Manželské ekotrojúhelníky

Jak se vlak zarývá hlouběji do ústecké krajiny, přibývá komínů. Valí se z nich bílé závoje jako na kouřové svatbě. Pán komínů strojí tuhle (ne)veselku pro větší slávu lidstva a akcionářů. Ale přijdou noví pitrové a mrázkové a rozklíží tohle trudné manželství přírody s chemickým průmyslem. Zaplatí za to trestním stíháním a třebas i smrtí, ti mučedníci ekologie.

V polích a bez titulků

Vlak zastavil v polích. Známý scénář, filmová nabídka, co se neodmítá. A cestující už si rozdělili role: jsou tu klidní, nervózní i výslovně nervózní. Tenhle vlak směřuje do Berlína, ale téhle scéně lze rozumět i bez titulků. 

Ústecko

Labe vtéká do té sopečnaté krajiny jako opiát do žíly snivce. Jedeme od východu, tedy s hořící hvězdou stále na očích. Za chvíli se promění v narudlý závoj, jako když se roztok dne smísí s krví večera. Ústecko - hypnotizující místo.

Trojčlenka večera

V pražských pasážích možná ještě kvete život se vší tou chutí do řečí, vína a lásky, tady už se ale vše mění v opuštění. Za dveřmi posledního osvětleného krámku se žena opírá do klíčů, ještě smotá bankovky do ruliček a doma u vína je pak nechá promlouvat šustivou řečí. A bude v tom láska. Řeči, víno a láska, i tady kvete ta báječná trojčlenka večera.