Vlak mezi sadem a zahradou

Skály nad Berounkou se lesknou rosou, nebo močí horolezců. Nikde žádný Prométheus, tuto krajinu nezabydlely postavy hrdinů.

A nejspíš už ani nezabydlí. Lidé se stáhli ke komputerům a veškerou svou sílu vkládají do cest elektronickými pustinami. Čím déle putují, tím více žízní po oáze. Ale ona nikde. Vyčerpáni usínají s malými digitálními přístroji v rukách a probouzejí se s popraskanými rty. A hned se zas pouštějí do hledání, stačí jen trocha elektřiny a důmyslný systém poutníka staví před nekonečno možností.

Ten časný vlak do Plzně ale jakoby byl jedoucím Edenem: kdo nespal, jen tak hleděl skrze okna na řeku a skály, žádná obrazovka nesvítila jako oči hada do tmy kupé. Byli jsme jako první lidé vržení do světa, kterému nikdy nelze rozumět a nejméně tehdy, když je nazírán skrze digitální okna.

Budou někdy napsány nové mýty? Hrdinové ukováni do skal? Budou si ještě někdy lidé řítící se vlakem vyprávět a ztrácet se ve ztrácející se krajině? Ten časný vlak dával určitou naději.

Pak přišel Beroun a obraz za oknem ztratil svou dramatickou tvář. Vlak zastavoval častěji, a přestože jsme vplouvali do stále širší pustiny, přibývalo cestujících. Bylo jen věcí času, kdy některý z nich podlehne zakázanému ovoci. Nikoli náhodou je na hřbetu jistých přístrojů symbol nakousnutého jablka.

Vzali na sebe ti dva lidé nevděčnou úlohu vědomě? Chlapec a dívka, sotva dospělí, se k sobě přitiskli jako by byli ještě nazí, vytáhli tenký laptop, namířili ho proti sobě a spustili. A padali. Padali propastí nekonečného množství pixelů a zvuků.

Neposlušni zákona podobně jako Prométheus museli snášet svůj trest po celou zbylou cestu do Plzně: ukováni k obrazovce, požíráni zaživa digitálním programem, žíznící v pustině pixelů.

Jak se ale mýty převracejí: ti dva ve skutečnosti neporušili zákon, oni ho naopak příkladně vyslyšeli: ovoce konzumu a zábavy se dávno stalo příkazem. Byli jsme vrženi do elektronicko-mediálně-zábavního sadu a povinováni k nezřízené konzumaci.

Ten vlak byl tu krátkou chvíli mezi Prahou a Berounem, když se skláněl nad řekou a kymácel pod skalami, svobodný od podivuhodného sadu a znovu byl rajskou zahradou.