Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seParametry
Autor
cvrcka
I.
Má komoda je plná aktů.
Nic víc už se tam nenajde.
Na stole, v slunci, u zdi... V taktu
čar, šraf, skic. Plná. Jich a mě.
Často se slyším cvaknout klíčem,
jak dobrat chci se dobra z ní.
Ač mnohé k žití, vůbec v ničem
nenacházím se. Obrazním.
Prahnu být prudkým černým tahem
na dalším archu, jinak nahém.
Čí pravda mě to obmyká?
Že každou kresbu o tah dříve
utnu (mlčet je spravedlivé),
jen kývnu 'Skvělá technika.'
II.
Slýchal jsem tě říkávat
'Nic se neboj a nejen teze v přích
braň vždycky na kost, do nahoty!
Vždyť je k pláči z dlaní číst si hořko,
neuspokojení, zlo...'
a teď chceš jen, naruby líce,
v štěstí druhých se vmezeřit,
pro své se sama neplahočit,
chutě dračí, v srdci třísky,
hořko, neuspokojení, zlo.
Jak ta stará, ta třetí, břitce,
jako když nápěv zrezne v křik,
tneš rtem, že vyjde předraho cit,
a tak radši pouštíš z klícky
hořko, neuspokojení, zlo...
Pod křídly spí panna tvé mince.
Mour dnů vymetáš ze dveří
a v mracích kolem úst a očí
se ti zračí všechno lidský
III.
I vprostřed léta máme zimní zahradu.
Ze svého věnuju jí pozornost.
Po ústa plná chladu, prázdná nápadů,
k čemu je mladým tvářím plnovous,
lapu po dechu drozdů, jejich ptáčatům
zpod chmýří kradu přítmí schoulené.
Nebytí blízko pokud 'Canto ergo...' šum
v ulitách neumlčím ale. Ještě ne.
Neřeknu ještě 'Leť si. Na jih. Sám.'
I když se na vlaštovčí křídla mění už
a dráty vrásek čely táhnou nám.
Zahradě hrudka loje kraluje.
Ještě máš ruce, slabé vrány, a já nůž.
Krájím a dávám. Vranám. Krahujec.
12 názorů
Karpatsky knihomole, jsem ráda za sdílení vjemu. Tím spíš tak pozitivního. :)
Goro, Vazim si trvale prizne :) ta první lalala. Děkuji.
Nejvíc první sonet. Přijde mi nejplynulejší z těch tří básní. Všechny jsou "cvrččí", mají poznatelný rukopis:-)
Karpatský knihomoľ
02. 04. 2020Stojí to za to si to prečítať.
Díky moc za zkušený oko kolem.
Vážně obsahově prázdný . Celý všecky tři ? :) jako beru to, to žádná (a jasněže se snažím, pokaždý, ale tak prostě co není, není, na trhu nekoupím) ještě jednou díky za postřeh. Je fakt, že možnosti jazyka zřejmě mám tendenci trochu znásilňovat. Ale požitek ze skřípaní "tezí" "rzi" a všech těch Karhoučat... nevím jestli to vytěsním. Ale to nevadí, pokud nebudeš mít nic proti, zase si Tě jednou pozvu :) jsem taková přidrzlá.
Dobré dny!
Ahoj, na přání zkritizuji - a ber to jako kladení větších nároků (jindy bych si jen tipnul).
Rýmování samotné je svěží, rytmus fajn. Obsah na mne odlehčený až k prázdnu - čekám od poezie něco jiného, než hríčku. Ale i tak zpět k technice. Zkus si to číst nahlas. Jsou to jazykolamy, do rýmů a rytmu se vměstnáváš protlačováním slabik a slov, výsledkem je neúnosně zkuštěný text, který snese jen čtení po natrénování toho, co přichází. Při prvním čtení se člověk zasekne na každém metru a uvědomuje si aha, takhle, aha, to mám blbou intonaci, aha tam se mělo klesnout. Ahy tyhle jednoslovné věty je třeba vychrlit rychle za sebou a pod.
Mimochodem, ta první vznikla právě v určité "autorské" reakci na dajakovo první nebo druhé Mesto a jeho báseň Starosti :) nazvala jsem to tehdy "Má sta starostí"
On mě vpravdě k sonetům vyprovokoval.
Děkuju, vk, dajaka sleduju, učím se, inspiruje, poučuje :) ;)
Díky, žes připsal.