Chtěla bych Tě svázat

Nejsem zvyklá psát, již je to dlouho, co jsem něco psala naposledy... V poslední době jsem jenom zachytávala své myšlenky na papír, proto ode mě nečekejte nic hlubokomyslného ;) Je to jen takový plynutí myšlenek...

A tady je níže zmiňovaná povídka, ze které to celé vychází. Doporučovala bych jí předem přečíst ;)

Věnováno mé 024 :*

Chtěla bych tě svázat... Pamatuju si, kdy jsi mi tuhle povídku poslala prvně. Teda, nepamatuju si přesně, co byl za den, ani který byl měsíc, ale pamatuju si, co to ve mě vyvolalo. 

Četla jsem ten příběh, nořila se do něj a zároveň jsem přemítala, co bych já dělala na jejím místě a že "takhle by to teda nešlo"... Cítila jsem strach. A odpor. Ale, někde uvnitř mě byla taky směs zvědavosti a touhy to prožít na vlastní kůži. A přesně jsem si uvědomovala, čím to je, že se mi tohle nezamlouvá.

Ano, už kdysi jsem podobné věci četla. Ale to jsem byla s někým jiným, ne s Tebou. Teď... Je to přece jiné. A Ty to víš. A vím to i já. Ale, ví to i ta část uvnitř mě? Ta část, která nám způsobuje nejvíc problémů? Není tak lehké jí přesvědčit... A když se zdá, že máme konečně vyhráno - bum a vše se rozsype jako domeček z karet.

Nyní ale nastal ten správný čas. Vím, neměla bych používát to slovo, nemáš ráda, když dělím věci na ty, co jsou správné a ty, co správné nejsou. Ale, nedá mi to jinak. Jsem pořád to dítě, které dělí svět na "dobrý" a "špatný", jako v pohádkách.

Nořím se do Tvých hnědých očí. Hledám v nich oporu - naleznu jí tam? Vím, že ano, vím, že Ty jí tam pro mě budeš mít vždy... A máš jí tam i teď.

Přistupuješ ke mě a zlehka přejedeš svou rukou po mé. Od zápěstí, k loktu, rameni... Přejiždíš svými prsty po mém krku, pomaloučku a polehoučku, jako by to byla motýlí křídla, vjedeš mi do vlasů a políbíš mě. Víš, co to se mnou dělá... Moc dobře to víš. Znáš mě.

Dotýkám se Tvého úžasného těla, vjíždím Ti svýma rukama pod triko a cítím tvou rozpálenou kůži. Ten dotyk ve mě vyvolává stále ten stejný pocit, jako už tisíckrát předtím a tisíckrát i poté. 

Rozepínáš mi knoflíky na košili, hezky odspodu, od toho úplně posledního až po ten první... Obě víme, proč to tak děláš, obě dvě si moc dobře pamatujeme, jak to skončilo, když ses to jednou pokusila udělat obráceně. A ani jedna nechceme tuhle chvíli pokazit.

Vidím, jak se Ti chvějou ruce. Čím to? Jsi nervózní? Možná... Bojíš se? Ne, to opravdu ne, to by jsi koukala jinak. Jsi vzrušená? Ano, to je to správné, jsi vzrušená v očekávání toho, co přijde. Stejně jako já...

Poslední knoflíček je rozepnutý a Ty odhaluješ mou kůži pod košilí, poodstoupíš a sjíždíš mě pohledem, zkoumáš moje tělo, jako kdyby jsi ho viděla poprvé. Vím, jak se cítíš... Vždycky jsem na tom stejně, pokud jde o Tebe. Taky na Tebe pokaždé koukám, jako bych tě viděla prvně. Je to něco jedinečného, úžasného, jako duha... Jsi má duhová láska.

Košile klouže z mého těla dolů. Stojím tu před Tebou, na sobě podvazky a tanga, nic víc. Tak, jak sis to přála. 

Přistupuješ ke mě a vášnivě mě líbáš. Rukama bloudíš po mém těle, sem tam do mě zaryješ nehtíky... I já se Tě dotýkám, dotýkám se Tvého těla, dotýkám se Tebe a jsem přesvědčena, že neexistuje báječnější chvíle, než jaká je teď.

Svými rty postupuješ po mém těle, od mých úst, přes šíji, kolem ňader, k pupíku... Záměrně vynecháváš prsa, ta si nechávaš až na později. Baví Tě si se mnou hrát... Chtěla bych Ti říct, až už toho necháš, klidně bych Tě i poprosila, ale je to zbytečné. Baví Tě to strašně moc a já to vím.

Až se najednou konečně zakousneš do mé bradavky. Nedá se být potichu, nedá se neprohnout a nezarýt Ti nehty do těla. Podíváš se na mě a usměješ se. Vidíš na mě, co to se mnou dělá, jak moc jsem z Tebe mimo, jak moc mě vzrušuješ... Ale i já na Tobě vidím, co to s Tebou dělá. Všímám si Tvého dechu, Tvého zrychleného tlukotu srdce - a všímám si i toho Tvého pohledu. 

Nějakou dobu si tak se mnou ještě hraješ, užíváš si toho, že si se mnou můžeš dělat co chceš... Ani nevímm kdy jsi sáhla pro pouta, která celou dobu ležela na poličce. Netušila jsem, že jsem až takhle mimo, že jsem si jich všimla až tehdy, kdy se ocitly kolem mých zápěstí. 

Cuknu sebou a očima se snažím najít ty Tvé. Bojím se. A Ty to víš. Koukáš na mě, pozorně mě sleduješ a čekáš, co udělám. Čekáš, jestli to bude dobrý nebo ne... Nevím, co vidíš v mých očích a asi to ani vědět nechci. Stačí mi, když vídávám strach v těch tvých, nepotřebuju ho vidět ještě u sebe.

Díváš se na mě jako na porcelánovou panenku, co by se měla každou chvíli rozbít. Otázka zní - rozbije se?

Opatrně mě obejmeš, snažíš se nedělat žádné prudké pohyby a já jsem Ti za to vděčná. Už tak mi srdce zběsile tluče a tělo mi říká, že bych měla utéct. Ale, jak bych měla v téhle situaci utéct? A hlavně proč bych měla utíkat? Nechci Ti utéct, chci být teď a tady s Tebou. Ale...

Sklopím hlavu. Víš, co se mi v ní honí. Víš přesně, jakým směrem se ubíhají mé myšlenky. Nechápu, jak to vždycky můžeš vědět, ale prostě to víš. Znáš mě.

"Neboj se, neublížím ti, broučku," říkáš a políbíš mě do vlasů.

Ano, já to vím, vím, že Ty mi neublížíš. Ale je těžké o tom přesvědčit i tu část uvnitř mě, která je jiného názoru. Která je přesvědčena, že to všechno skončí stejně jako kdysi... A že Ty mi ublížíš...

Držíš mě a čekáš, jestli to zvládnu, jestli to půjde. Vlastně čekám na totéž. Jen rozdíl je ten, že Ty to nemůžeš nijak ovlivnit. Tohle je jen a jen můj boj.

Zhluboka se nadechnu a odhodlaně zvednu hlavu. Utápím se v Tvých hnědých očích, které mi poskytují potřebnou oporu. Chvíli takhle na sebe hledíme. Snažíš se v mých očích cokoliv vyčíst a já teď nevím, co v nich vidíš, co se Ti z nich podaří vyčíst mému přání navzdory.

Kašlu na to všechno, co bylo... Kašlu na tu debilní část uvnitř mě, která mě jen seká a strhává zpátky. To, co bylo, bylo a už nebude. Nikdy. Ty to nedovolíš. A ani já už to nikdy nedovolím.

Tohle je jen náš večer. A my si ho užijeme tak, jak nebylo v plánu. Protože to, co člověk plánuje, stejně nevyjde...

"Já to vím," odpovím Ti a políbím Tě na ústa.

Usměješ se a obejmeš mě ještě víc. A pak, když to nečekám, sjíždíš rukou po mých zádech, nehty zarýváš do kůže a koukáš při tom na mě, jak se u toho prohýbám slastí. Obě dvě víme, že už je to v pořádku a v pořádku to bude.

Posadíš mě na topení, u kterého celou dobu stojíme. Líbáš mě a svou pravou rukou putuješ po mém nahém a rozpáleném těle. Někde lehce, někde přitlačíš a někde použiješ nehtíky. Zastavuješ se u mých bradavek a hraješ si s nima - nejdřív s jednou, pak s druhou.

Rukou sjíždíš ještě níž, vjedeš mi s ní pod kalhotky a já se nemůžu dočkat toho, až jí dáš přesně tam, kde ji chci mít nejvíc.

Ty ale ještě chvíli odoláváš pokušení, baví Tě mě napínat a prodlužovat mé vzrušení. Baví Tě si se mnou hrát...

Pak mi stáhneš kalhotky dolů, přes stehna, kolena, lýtka až ke kotníkům... Zvedám nejdřív jednu nohu, pak druhou, abys mi je mohla sundat úplně a ony nám pak nepřekážely. 

Klekáš si a hladíš mě po celém těle. Dotýkáš se mě úplně všude. Vnímám každý Tvůj dotyk, tělem mi při tom projíždí nejmíň tisíc voltů, je mi teplo a zároveń se chvěji zimou... Chci Tě a Ty to víš.

Pohlédneš na mě. Nedívám se na tebe, oči mám zavřené, jen cítím Tvůj pohled. A pak... Uděláš to, po čem obě toužíme už od samého začátku...

---