jablůňka

vzpomněla jsem si na knížku o jablůňce, kterou mi mamka četla, když jsem se učila mluvit a poznávat svět :o) ...

jablůňka

 

probudila se z rána

podivným skřekem

má jablůňka malá

 

natáhla jsem k ní ruku

prsty hladí kůru stromu

 

zachvěla se jemně

 

nechala jsem vítr

by cuchal její listy

 

tiše plakala

a já nevěděla proč

 

snad byla ráda

že má s kým sdílet..

 

 

 

pohled

 

vzals mě za ruce

tak něžně

do tvých teplých

složila jsem své ledové

 

v očích ti tančily hvězdy

najednou tu bylo více

než jen dotek a hvězdná obloha

 

v ten moment

bilo mé srdce jen pro tebe

bála jsem se

snad to byla láska

 

proč odcházení někdy

tak bolí

 

pohled do zrcadla

skrýval pravdu

o mém odrazu

 

 

 

zapomněnková

 

prší ti do vlasů

a měsíc se válí v lukách

jak rozverný básník

opitý slovy

 

o pravdě

 

mé já počítá další léto

léta jsou fajn

občas naprší, občas zafouká

ale většinou je hezky

 

jsem stín pocestného

který přišel bez majitele

 

zapomněla jsem ti napsat...

 

 

 

 

---