Něco nového

To léto jsem vážně potřeboval ostříhat. Záležitosti tohoto typu jsem vždy řešil trpělivostí a hrdinským vyčkáváním, dokud se má hlava nezačne týkat mezinárodních zákonů o vylesňování, kdy jsem konečně svolil nechat se ostříhat. Jaké bylo moje překvapení, když se má kadeřnice zrovna ten den rozhodla odjet na dovolenou.
 Jako silný muž jsem přetrpěl počáteční paniku, ale po prvním týdnu začalo jít značně do tuhého. Lidé mne poznávali z plakátů a identifikovali coby Bedřicha Smetanu. Zrovna, když jsem se rozhodoval vyhlásit stav ohrožení, mi jakési děvče ostříhání nabídlo a vzalo si mne za tím účelem domů. Na stříhání ale nakonec vůbec nebyl čas.

 To je ale hroznej podvod, řekla a dělala, že se zlobí.
 On je zločin hrozně jednoduchej, když je prostej vidiny trestu, procedil jsem přes vyceněné zuby a dál jí mačkal stehno.
 Mluvila samozřejmě o tom, že jsem jí dal cigaretu i zapalovač, abych jí zaměstnal obě ruce a znemožnil jí tak se bránit. Nebránila se doopravdy, jen jako, a já to věděl; to nás oba ospravedlňovalo v tom, co jsme dělali. Mě v hlazení jejího stehna a jí v tom, že jí trvalo podezdřele dloho, než si zapálila cigaretu. Já mluvil o tom, že je vlastně konec.
 Ten večer mi totiž řekla, že už mě dál nechce vídat. Sama úplně nevěděla, co tím myslí; můžeme jít třeba někdy na pivo, byla přesná definice, co ze sebe vymáčkla.

 To léto jsem měl vážně pocit, že se mě život snaží zabít, což byla ta jedna věc, co by neměl dělat. Vyhodili mě z práce a tři lidé, na kterých mi celkem záleželo, se rozhodli z mého života zmizet. Asi netřeba říkat, že mě to nepotěšilo. Seděl jsem sám, obrán o večer, a cítil, jak se čas rozhodl nehýbat. Děvče, co mi dávalo pít, mého průvodce nocí, jsem znal dobře. Na tom místě dlouho pracovalo a já tam dlouho chodil. Mělo na sobě černé šaty s jemným bílým vzorkováním. Vypadalo neuvěřitelně sladce a chovalo se ke mě až příliš mile. Rozhodně víc, než jsem si kdy zasloužil.
 Když jsem si ho bral zezadu, a každému přírazu dával poslední zbytek svých sil, zatáhl jsem ho levou rukou za vlasy a pravou ho vzal pod náhle obnaženým, jemným krkem. Zaječelo jako porážené prase a zřítilo se. Ze setrvačnosti jsem udělal posledních pár temp do prázdna, udržel se, abych mohl obdivovat výhled, a pak se zřítil také, jako meteorit.
 Otočilo se a drbalo mě na hrudi. Já ho hladil a občas políbil. Bylo sladké a lepkavé. Nemohl jsem si pomoci a myslel na to, jestli jde o stejný princip jako u jídla, že věci vypadal tak, jak chutnaj.

 Můžeme jít třeba někdy na pivo, byla přesná definice, co ze sebe vymáčkla.
 Opařilo mě to.
 Naštěstí jsem byl dobrý obchodník a dokázal divy s daty trvanlivosti. Premisa vznešená zkraje večera předpokládala konec, na který jsem nebyl ochoten přistoupit.
 Tos mi mohla rovnou poslat pohled, řekl jsem, a dělal jsem, že jsem naštvaný já.

 Z balkonu jí rostl strom. Byla přesvědčená, že jí jeho kořeny jednoho dne zabijí. Chvíli jsem na něm skákal, abych jí vyzjistil, jestli to bude brzy. Pak jsem si sedl vedle ní. Kouřili jsme, dívali se do dvora a mluvili o zbyteřnostech. Dřepěla, protože měla jen kalhotky. Tvar jejích stehen říkal cosi o stehení dokonalosti.
 Ze své pověstné nemotornosti jsem rozlil trochu bezinkové šťávy, co  mi udělala. Ta okamžitě přilákala pantheon mravenců. Předstíral jsem, že jsem to udělal schválně, že jsem jí do neodvratné smrti zařídil společnost mrňavých přátel.
 Když jsme se vrátili zpět, zase jsem jí svlékl. O triko jsem se div nemusel prát, jako ostatně o všechno mezi námi.
 Studoval jsem její tetování. Překvapilo mne, kolik jich měla, vůbec bych to do ní býval neřekl. Na stehně byl motiv dubového listu, na břiše kotě vznášející se na balónku. Na boku nějaký nápis, co mne nechtěla nechat přečíst. Řekl jsem si, že už s ním asi nikdy není spokojená. Bral jsem to jako syndrom někoho, kdo má tetování i mozek.
 Když jsme spolu spali, dívala se na mě, ale když jsem se podíval zpět, nahrnula si vlasy do obličeje. Chtěla se dívat, ale nechtěla být vidět.

 Tos mi mohla rovnou poslat pohled, řekl jsem a dělal jsem, že jsem naštvaný já.
 Bylo to už pár hodin, co nám vystavila ono datum trvanlivosti. Takové, se kterým jsme hned prošli. Procházeli jsme se spolu, pili a smáli se. S každým pitím jsme si slíbili, že je poslední. Ani jeden z nás to ale nedodržel.
 Jednou za pár hodin se připomenula, zavedla na to zase řeč. Aby se neřeklo, aby se vědělo, že jsme prošlí a jenom kouzlíme s datem trvanlivosti. Aby se vědělo, že dřív nebo později, prohraji.
 Aby se vědělo, že jeden z těchto momentů opravdu bude poslední.
 Nic neřekla. Nic nového. Zoufale jsem potřeboval, aby řekla něco nového - jak jsem si bolestně uvědomoval, i ke kouzlení s daty trvanlivosti bylo potřeba paliva.

 Byla tma, strom nebylo vidět a balkon se zdál bezpečnějším. Došly jí cigarety, a tak kouřila moje. Zapaloval jsem dvě najednou a jedno jí dával.
 Jednou k tomu dojde, dřív nebo pozdějš, řekl jsem opatrně.
 K čemu jako? zeptala se. Znechucení z mé sebejistoty čpělo do výbušné koncentrace.
 Že si sundám boty, řekl jsem provinile a podíval se na ně, měl bych tě varovat, že asi dost smrděj. Jakože, nejsem si jistej, ale asi, chápem.
 Zasmála se a zabořila mi hlavu do hrudi. Mojí neodolatelnost oplatila neodolatelností vlastní.
 Šla dovnitř. Já dokuřoval cigaretu. Když jsem vešel, byla jen v kalhotkách a triku a lezla do postele. Měla malou postel a já měl malé postele rád. Nebylo v nich kam utéct. A to je za společných nocí definice pohodlí. Zhasl jsem, vysvlékl se, a skočil za ní šipku.

 Neřekla nic nového. Zoufale jsem potřeboval něco nového. Večer se ukrutně táhl. Ona pořád utíkala mým dotekům a polibkům. Každá minuta strávená takhle byla minutou nestrávenou post koitálním cigárem, nebo v objetí někde, kde není kam utéct.
 V poslední hospodě obešli poslední objednávky. Nebylo, kam jít dál. Konec téhle hospody byl koncem nás dvou.
 Nasrat, řekl jsem tak nějak v plén. Neřekl jsem to jí za to, že mě opouští; neřekl jsem to obsluze za to, že dodržením otevírací doby nad námi utáhli oprátku.
 Řekl jsem to v plén. Řekl jsem to celé hospodě, vinohradům, praze, světu i vesmíru. Řekl jsem to proto, že mě staví do takovejch vyjebanejch situací. Že mi dá něco, co chci, jen aby mi to hned sebral. Jen se směj, vesmíre, ty píčo. Směj se, že mě lidi souděj za to, co jsem, a že mě nenecháš bejt nic jinýho. Že mě nenecháš bejt. Jen se směj.

 Dopadl jsem o síle několika richterových škal. Skoro jsme se prali o to, kam smím sahat. Bránila se, jak je zvyklá, polovičatě. Vzdala to, když jsem jí začal mačkat zadek, a konečně začla spolupracovat.
 Odevzdala kalhotky i triko, z hluboka dýchala a dotýkala se mne úplně všude, jakoby už bylo všechno jedno a ona chtěla dohnat všechny ty doteky, co si předtím nechtěla dovolit.
 Otočil jsem jí, vylezl si na ní, obejmul jí kolem ramen a zalehl jí. Vydechla hluboce a horce.
 Řekla, abych si dával pozor, nic nebere. To bylo všechno, co chtěla říct.
 Chvíli jsem si s ní hrál rukou a cucal jí bradavky, miniaturní lentilky na vrcholcích malých kopců.
 Vstoupil jsem do ní silou, jako bych jí chtěl zlomit pánev zevnitř, a se stejnou jemností, jako dole silou, se jí zakousl do lalůčku pravého ucha. Držel jsem se v její hloubi, nepřirážel, jen se dál tlačil vší silou, jako bych se chtěl protlačit na druhou stranu. Těšil jsem se tam, rozhlížel a zabydloval. Užíval jsem si všechno, co se dalo užít.
 Pomalu jsem se začal hýbat a setrval v tom, dokud jsem měl síly. Pak jsem jí otočil, vyhoupl na sebe a těšil se pro změnu tím, jak si mne užívala.
 Bála se mě a mě to vzrušovalo. Bála se kontaktu, natožpak sexu. Že mě chtěla tolik, aby na to na všechno zapomněla, byla asi ta nejvzrušivější věc ve vesmíru. Střídali jsme se jako profesionální sportovci. Jeden hrál a druhý odpočíval. Souložili jsme až daleko do rozednění.
 Když jsem si jí bral zezadu a každému přírazu dával poslední zbytek svých sil, zatáhl jsem jí levou rukou za vlasy a pravou jí vzal pod náhle obnaženým, jemným krkem. Zaječela jako porážené prase a zřítila se.
 Sebrali jsme se a šli na balkon dát si cigaretu. Naproti přes celý dvůr kouřil nějaký postarší pán a díval se upřeně na nás. Ona ho neviděla a mě byl fuk.
 Měla doma jen bonbony, rum a slivovici. Snědli jsme pár bonbonů, ale pak to vzdali a vyrazili na snídani. Dal jsem si vajíčka a ona toust. Pak jsme se šli projít. Na vrcholku karlova náměstí jsem jí políbil a jel do práce.
 Na další schůzce se nenechala obejmout a řekla mi, že už se nechce vídat. Můžeme jít někdy na pivo, řekla.

 Nasrat, řekl jsem tak nějak v plén. Zaplatil jsem a vyšel s ní ven. Doprovázel jsem jí domů a šoural se, jak to jen šlo, protože to bylo jenom kousek. U vchodu jsem se jí pokusil políbit a ona udělal krok vzad. Nevzdal jsem se a zkoušel to znovu a znovu, dokud zády nenarazila do vchodových dveří. Teprve, když neměla kam utéct, mne nechala jí políbi. Líbal jsem jí a dotýkal se, jak to jen šlo. Nebylo co ztratit. Už jsme se neměli vidět. Neměla, jak mě potrestat.
 Odstrčila mě, otočila se, odemkla, vzala mě za ruku a vtáhla dovnitř. Nespali jsme spolu. Chvíli jsme se zase prali, ale pak jsem to vzdal já.
 Usla mi v náručí a ráno jsme šli na snídani. Dal jsem si vajíčka, ona koláč. Procházeli jsme se až do pozdního odpoledne, povídali si a smáli se. Nechala se vodit v mém rámě. Když jsme se rozešli, letmo mě políbila. Poprvé sama od sebe.
 Ještě, řekl jsem, ale ona vběhla mezi auta a přeběhla na druhou stranu ulice.
 Usmál jsem se, otočil a kráčel pryč. Měl jsem chut pít. Několik hodin se procházel a přemýšlel. Nakonec jsem vlezl do baru, ze kterého jsem si jí odvedl, a poručil si pivo. Pil jsem ze žalu a věděl, že to není dobře.

 Našel jsem jí na dně druhého hektolitru piva. Vešla těsně před zavíračkou. Ačkoliv jsem seděl na baru v oblopení jejích přátel, odešla na druhý konec místnosti.
 Přisedl jsem si k ní a ona dělala, že neexistuju. Po chvíli se zvedla a odešla. Zaplatil jsem a vyběhl za ní.
 Mohli bychom si třeba někdy, někdy za dlouho, dát pivo, řekla.
 Konečně řekla něco nového. Přitom něco, co jsem tak nechtěl slyšet.
 Jsi zmatená holka, Aničko, a děláš chybu, opile jsem zabrblal.
 Řekla něco do o prostoru a utekla do noci. Chvíli jsem šel za ní, ale nechtěl jsem za ní běžet. Doufal jsem, že se otočí a rozmyslí si to.
 Neotočila se.
 Sedl jsem si v dešti na obrubník mezi dvě zaparkovaná auta a koukal, jak mokne dům přede mnou.
 Prohrál jsem ve své oblíbené hře.