V

Kde jsou hrozny, které zpěvem oplývaly.
Kam odešly deště, které se jarem smály.
Místa, kde čas stojí a prameny zazpívaly,
sevřely hrubosti a zanesly sny do dáli.

Líce hladí už jen víno, které chutná ranní kocovinou
zkyslou po hnusu půlnočního dávení.
Tam je kůň i jeho jezdec, který spí dávno s jinou.
I tady snáší se sny k zemi. A také zkamení.

Ve svých andělských křídlech hájím odhodlání
k dlašímu boji.
Ale před démony nás žádné peří neochrání.
Klanět se Tróji

by znamalo vzdávat boj předčasně a krvaví.
Vždyť dřevění koně se už dávno nestaví.