Š T Í T...

šperkovnici pocitů...otevírám potichu....a....

........vichr  střídá vánek

.......na slaném moři

                         pluje loď  ............

 

fyzickou  potřebu

podepřelo vyzvánění zvonů

jako štít po nalodění

rozlilo barvy aury

které nejde přehlédnout

 

síla   něhy

filtrovaná skrze duny

barevné špendlíky

vlhkost dutin i údů

 

zas lapali jsme po dechu

letěli do svahu   

              až na vrchol

pohlceni základem všeho bytí

 

neklidná křivka klouzala do oblin

uvězněna v zákopech pevných paží 

a  něžných  tónin

 

v půvabném         menuetu

  (do)plula    ke zklidnění..........

 

už ne já a ty...............od teď................" M Y "

 

 

---