rozbité zrcadlo

příroda

 

za soumraku

kdy obloha rozkvétá barvami

v rukou nadaného malíře

 

z dálky vypadají stromy

jako by byly ohořelé

temnou temperou

 

jen vůně trávy

zahřáté od sluníčka připomíná

že se nejedná o obraz

 

navždycky v nás zůstane vzpomínka

na chvíle strávené s tím

koho tolik milujeme

 

 

 

rozbité zrcadlo

 

asi jsem rozbité zrcadlo

co hrdě hlásí se k pravdě

snad, proboha, co mě to popadlo

minulost zjevuji zdatně

 

nechci se rýmovat

a lidé se slétají jako vrány

každý chce vidět kousek toho taje

co skrývá uvnitř

 

má duše je zrcadlový sál

ne žádná vesnická tancovačka

ale vznešený bál

 

přichází s problémy

co koho tíží

 

je to tak jednoduché

vidět a předat

 

 

 

 

 

 

---