Jaroslav Hloušek: Cement (Recenze)

V roce 2011 vyšla v nakladatelství Pubiš komanditní společnost novela Jaroslava Hlouška Cement. Jistě se usmíváte, proč zveřejňuji recenzi po tak dlouhé době. Rád vysvětlím. Hloušek používá ve svém textu často fuzzy teorie a komplikované fyzikální rovnice pro vyjádření děje, nálady, vůně i filozofického postoje. Předpokladem toho, aby čtenář novele porozuměl, jsou doktoráty z molekulární fyziky a matematické analýzy. Tyto doktoráty jsem ještě neměl. Trvalo mi celé předlouhé čtyři roky, než jsem tohoto vzdělání dosáhl. Ale za vychutnání si i těch nejjemnějších matematických nuancí v novele Cement to stálo.

Praktický čtenář bude mít přístup ulehčen, neboť mu obsah, téma i ideu přežvýkám v následujících řádcích:

Jak už se v moderní literatuře stalo zvykem, nemá novela žádný děj. Na několika různých místech se odehrávají banální chemické reakce. Později se některé procesy protnou, většina se jich však navzájem neseznámí až do hořkého konce.

Ale to bych předbíhal. V expozici díla nás autor uvádí prostřednictvím homogenní geodetiky na homogenních afinních varietách a posléze i na riemannovských homogenních varietách do prostředí výrobny cementu na blíže neurčeném místě v období pozdního socialismu. Na odlehlé planině se smutné molekuly silicia, calcia a aluminia domlouvají na vzpouře proti sinteraci. Jejich postoj je však nejednotný a vyústí v bezbřehé diskuse o ničem. Tak nám uběhne prvních 216 stránek novely.  

Krátce před vyvrcholením děje vpadne na scénu neabsolutně konvergentní integrál, vzápětí je však zcela přehlušen lineárními problémy v prostoru neregulovaných funkcí. Nakonec nad nás dolehne celý cyklus topologické entropie v naprosto jednorozměrné dynamice.

Sinterace je ovšem neúprosná a nikdo před ní nemůže uniknout. Protony a neutrony posledního atomu silicia se proto rozhodnou rozdělit. Tím zaniká silicium jako prvek a cementárnou i okolním lesoparkem zavládne irelevantní nic.

Mohlo by se zdát, že intelektuální a vzdělanostní obtížnost bude na úkor čtivosti. Nesoudím tak. Moje naprosto plytká a jednoduchá románová skizza „Láska ve svitu pohasínající ukradené baterky“ si jistě nemůže nárokovat titul „obtížná“ a neklade na čtenáře vůbec žádné intelektuální, ba ani emocionální nároky. A přesto se jí prodalo jenom 63 kusů. Náklad Hlouškova Cementu ve výši 500 kusů je naproti tomu již zcela rozebrán a navíc jsou již prodána i práva na zhudebnění díla. Bohužel se nepodařilo zatím žádnému skladateli dílo zhudebnit, a tak se obávám, že mnohem dříve se dočkáme hudební podoby obdobného díla, dramatické básně Vápno. Známý soudobý skladatel se rozhoduje už jen mezi dvěma formami - sinfonietou a operou. je škoda, že Cement bude až druhý.