VYHNANSTVÍ

Tak jsem tady

ležíc v rakvi na holé zemi

skříň větrající se vypráví příběhy mého života

jak plul jsem v ní do výšek naplněn

naplněn láskou

naplněn bolestí

naplněn štěstím

a nakonec mě vynesli na světlo Boží

zapáchajíc již od útlého dětství

rozmetali kosti po poli, kde jen vítr a krkavci

poslouchali ty příběhy života

třoucí křídla o větrné poryvy

a vítr třoucí své proudy přes jejich zobáky až k perutím

oni pak vznesouc se rozkrákali je do světa

všude kam dopadly jejich slova a slzy

rostou bílé růže

měnící svou barvu v krev a vodu

krev černou jak uhel

vodu kalnou jak louže po jarní bouři.

Tak tu ležím

a pln dojmů rozpppouštím vlasy svých myšlenek

naplněných životem hniloby minulosti

v níž utopeny jsou obrazy krásna

V rakvi