čtyřikrát

inspirace čistě osobní podtrhnutá kapelou roxette a prázdnou čajovnou...

svíčka

 

vzbudila jsem se ze sna

a stále nevidím realitu

 

letím přes kopce, města, hory

kde je tobě konec?

 

nechala jsem okna dokořán

aby mé oči navykly chladu

tvého hlasu

 

přinesla jsem ti svíčku

abys poznal teplo

 

zůstala netknutá

a já marně hledám

 

tebe/sebe/teplo

 

 

 

 

nic, ticho

 

a hvězdy budou dál

svítit

tam, kde jsi začal plakat

uvnitř sebe

nic, ticho, v zrcátkách obraz – ty

 

to všechno potřebuji

a štěstí stále uniká

 

chci tě provést zahradou

ukázat růže

někdy tě poznat

chytám se drápky tvé kůže

 

 

 

 

čtyřikrát

 

později si ukradneme

svá srdce

 

teď ale nevím, co dělat

ozvěna mých myšlenek

je tak hmatatelná

 

podívej, sáhni si!

 

a pak se div mým třem

(hlasům)

paranoidního schizofrenika

 

to jsem celá já

ber vše, nebo nech

budeš mě mít čtyřikrát!

 

 

 

 

o čem

 

jen o tom je to..

odhaluješ mě svými dotyky

cokoliv pro tebe – celá, sama

 

přestanu chodit

s hlavou v oblacích

 

i když odtamtud je pěkný výhled

 

rozhodla jsem se psát ti

každý den

 

asi nerozumíš

hej, o čem je láska?!

 

 

 

 

 

---