Záchrana

Snad jako bych prominout chtěla

vzpomínám na tu noc,

kdy Země se zázrakem chvěla

a bouře měla tu moc,

že na vše jsem najednou zapomněla

a snad potisící letět chtěla.

Snad jsem to přece jen udělat měla,

však obloha najednou potemněla,

pak bílá záře mi do očí sjela

a lesem ozvěna mohutná zněla,

takže jsem u okna zkameněla.

A dívala se dolů na zem

a život cítila jsem rázem.

Šťastná jsem byla, že dýchám ještě

schoulená u okna pod kapkami deště.

Opodál stály mé bolesti,

co chtěly mě k činu dovésti.

Snad právě proto Země promluvila

a já jsem se od okna otočila.

Šťastná, že žiji, že mě zachránila.