Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZákon velkých čísel
Autor
Prosecký
Žádný proces se nikdy neopakuje dvakrát stejně. Kdo z Vás byl u dalekonosného dělostřelectva nebo sloužil jako kormidelník na ostřelované bitevní lodi, ten to ví: Když mi dopadne granát vedle nohy, hned tam zamířím. Do toho místa se protivník určitě netrefí. Tam jsem na chvilku v bezpečí.
Přesně to do mě hučel můj soused v letadle společnosti German Wings (té nedávno spadlo letadlo v Alpách) na lince do Hearthurstu:
„Jestli se bojím letět s German Wings? Ne. Naopak. Schválně jsem si vybral je,“ rozpřahoval se rukama, jako by mě to zajímalo, a pokračoval, „když jim spadlo to letadlo v Alpách, určitě jim hned tak nespadne další. To je pravidlo dělostřelce!“
Na chvíli přestal. V German Wings ale nedostanete ani kávu, ani sendvič, ba ani noviny. Prostě nic. Můj soused se evidentně nudil a já jsem se asi málo bránil. Začal zdánlivým zájmem o mě::
„Co dělá vaše manželka?“ vychrlil na mě, ale než jsem se nadechl, už prozradil svůj úmysl seznámit mě se všemi podrobnostmi svého rodinného života:
„Moje je vystrašená úřednice. Když tenkrát bouchla ta diskotéka v Egyptě v Sharm el Sheikhu, hned jsem chtěl využít slev. Každej se tam bál jet, jen já ne. Vysvětloval jsem jí to, ale znáte to, radši se řídí podle kamarádek z práce než podle mě.“
Znal jsem to, ale zůstal jsem diskrétní.
„A moje dcéra je hloupá po ní,“ dozvěděl jsem se na oplátku. Popravdě bych byl také v rozpacích, kdybych měl hodnotit svou dceru. Zrovna před týdnem ji vyhodili od maturity. Naštěstí moje rodina nepřišla na přetřes, protože soused vychrlil:
„Představte si, že jsem dceři musel zaplatit maturitní ročník už na třech různých školách po sobě. O prázdninách šla na brigádu k pokladně v Kauflandu a druhý den ji vyhodili, protože měla manko 5.000,- korun. Kamarádi si ze mě dělají legraci, že maturita bude nejhorší zkouška v jejím životě. Potom už stačí jen dodělat univerzitu. Já jen doufám, že sbalí nějakého ňoumu a dokope ho k děcku. Zrovna chodí s nějakým veterinářem.“
Snad nezačne o dalších dětech, doufal jsem v duchu. Abych dostatečně projevil nezájem, odvrátil jsem pohled do uličky. Zrovna kolem nás procházel postarší pilot, asi kapitán. Moje naděje, že budu mít chvíli klid, se ale nenaplnila, protože jsem zaslechl:
„Poslyšte, holka aspoň dělá, že studuje, ale kluk, to je hrůza. Řek mi, že v životě nebude nic dělat. Mám ho vyhodit? Co mi jiného zbude? Proč jsem se celej život dřel s těma ápéčkama?“
Pochopil jsem, že je to nějaký obchodník s IT, málem jsem už otevřel pusu, abych se něco zeptal, ale včas jsem si uvědomil, že bych se ho nezbavil asi ani v Hearthurstu. Vypadalo to asi blbě, ale otevřená ústa jsem zase zavřel a dověděl se:
„Jedinej, kdo je u nás chytrej, je tchýně.“
V duchu jsem ho politoval, že jí má ještě naživu. Dokonce jsem ze soucitu pokýval hlavou. To už se kapitán kolem nás vracel zpátky do kabiny.
Musely uplynout snad tři vteřiny, když zhasla světla, rozsvítily se takové ty nouzové pruhy a já se musel usmát. Kolikrát jsme cestou na dovolenou seděli s manželkou u křídla a letuška nás poučovala, že v případě havárie musíme nouzově otevřít dveře (ale až na zemi), vysunout nafukovací skluz a organizovat evakuaci. A teď, když jde o vážný případ, sedíme v řadě 27. Vzadu. Tam je to koneckonců při pádu nejbezpečnější.
Letadlo se prudce naklonilo dopředu, vypadly kyslíkové masky a druhý pilot zablokovaný v kabině nás upozornil, že západní svět je prohnilý. Na svého souseda jsem úplně zapomněl, on se však připomněl sám:
„Tak to je v prdeli. Než vypadla elektrika, tam támhle na obrazovce svítila letová výška 12.000 stop. Doba dopadu se vypočítá jako odmocnina z dvojnásobku výšky lomeno g, takže 2 x 12.000 / 9,81 a z toho odmocnina. Máme před sebou ještě 46 sekund."
„A jak to je s tím vaším dělostřeleckým moudrem, že stejná událost se nikdy nenatrefí stejné letecké společnosti?“ poprvé jsem za náš společný let s tím blbcem promluvil.
„Tak bohužel teď vstoupil v platnost zákon velkých čísel.“
Zatvářil jsem se tázavě a on mě poučil:
„Když házím mincí, mám šanci 50%, že padne lev a šanci 50%, že padne číslice (pozor, musím házet českou mincí! Na ty se panna a orel neumísťují). Matematik Jacob Bernoulli zpozoroval, že čím vyšší bude počet hodů, tím blíže se bude průměr padnutí každé ze stran blížit k 50%.
Ovšem pozor, Bernoulli pokračoval v úvaze: Pokud vám padne devětkrát lev, zdálo by se, že příště musí padnout číslice. To je ale chybná úvaha. Mince nemá žádnou paměť. Každý nový hod je jedinečný. Pravděpodobnost, že padne lev, je i při desátém hodu stále jen 50%.“
Přišlo mi líto, že mi ty znalosti poslouží už jen 43 sekund a to nepočítám, že část doby budu myslet na …
41 názorů
Tak on třeba jo...ale že to ten druhej vůbec vnímá, a ani to nějak vnitřně nekomentuje... no, prostě mi ten konec připadá zbytečně divnej, od toho výpočtu dál...
Ahoj, careful. Díky za návštěvu staršího díla. Mně právě připadalo absurdní to, že ten mluvka se snaží i v posledních vteřinách zdůrazňovat svou domnělou převahu. Myslím, že to s mou erudicí nemá nic společného. Těch pár informací si může na wikipedii najít každý.
Vypravěč si naopak myslí, že nejlešpí obrana je neříkat nic, protože s takovým tlučhubou se prostě nedá slovy bojovat a utéct není kam.
Taky jsem chtěl ukázat, jak se najednou ukážou v životě důležité jiné věci a bývá už pozdě.
Jak říkáme u nás ve Švábsku: Langer Rede kurzer Sinn: Nechám to v původním znění.
tahle povídka má mov dobrý nápad i dobré zpracování, ale námitky proti tomu výpočtu tam se mi zdají oprávněné... laikovi se to blbě čte a odborník nad tím zbytečně báda...prostě bych to zkrátila na jsme ve výšce dvanáct tiosíc stop... moment, spočítám to. Podle mých výpočtů máme přesně 46 vteřin.. a to blábolení o zákonu velkých čísel mi taky připádá zbytečně podrobné a klidné na to že umírají....tam bych to taky ukrouhla... třeba mu mohl asppoň skočit do řeči, když začal zniňovat jméno matematika...myslím, že tomu škodí, že se moc snažíš ukázat svou vlastní erudici (aneb Zdenda syndrom)...
Užuž jsem chtěl machrovat, že ta úvaha na začátku je běžná chyba v uvažování o pravděpodobnosti, a pak jsem zjistil, že jsi k tomu obloukem v závěru sám došel. Pobavilo mě to, i jsem postřehl, že pan spolusedící si spletl stopy a metry a jeho výpočet šel šejdrem, takže toho času bude míň. I když ta pointa mi nedocvakla, musel jsem si přečíst komentáře. Fajn.
Ahoj, Kolobajdo. Kolem Michálkovic občas projíždím (tedy po silnici E 11).
Dobrý nápad, dobré postřehy, skvěle neukončený KONEC. /**
P.S.: Pokud budeš chtít, tak mi napiš, co máš společného s Michálkovicemi?
Fajn fejeton. Jeste ze v dobe internetu jde text odeslat behem padu letadla. :) ja osobne po matematickem pekle ve skole odmitam cokoliv pocitat a kontrolovat. Zivot je krasny, kdyz vis, by mohl byt slozity, ale ty ho mas jednoduchy.
Ty, Vigan, to jsem se vyjádřil slovní hříčkou: Ty jsi řekla, že nejsi bůhvíjaký matematik na rozdíl od manžela. To znamená, že být bůhvíjaký matematik je kladné hodnocení!
Vigan, za chybu ve fyzikálním výpočtu se omlouvám. Hrdina se navíc spletl i v jednotkách - stopy, kontra metry. Vypravěč si myslel, že mnohem více času, než skutečně měl a to, řekl bych, je velice hluboká myšlenka poslední věty. Zřejmě jsem ji ovšem literárně nepodal dostatečně srozumitelně. Musím se tedy přiznat, že ani já nejsme dokonalý. Snad už to těch pár posledních let nějak přetrpím.
K manželovi, bůhvíjakému matematikovi, ti blahopřeji
Dělostřelecké moudro nemá pravdu, matematika v jeho případě platí úplně stejně jako u hodu mincí. Je zde jen neskonale mnohem víc možností, kam granát může dopadnou, než A a B u mince.
Dělostřelecké moudro nemá pravdu, matematika v jeho případě platí úplně stejně jako u hodu mincí. Je zde jen neskonale mnohem víc možností, kam granát může dopadnou, než A a B u mince.
Kde je síla zpátečníků, kde je síla větru? Když nás půjdou miliony ...
Jasně, my jsme takoví zpátečníci a červnové povídky začneme nominovat až v červenci :-)
Díky, Janino. S nominací souhlasím. Objeví se formálěn ale až po 30.06.2015, že?
Edna Patriola
19. 06. 2015To se mi hodně dobře četlo. I při úsměvu jsem se přistihla. Dokonce jsem vystřídala několik druhů úsměvu, z čehož útrpný nebyl ani jeden! Kdo mě zná, ví, že je to velká pochvala. :-) Nejsem tu dlouho a poprvé někomu dávám TIP. Zaslouženě.
Tak jsem se, Lakrov, nepřesně vyjádřil. Nakloněné letado se řítí k zemi. Vetřelý soused sice spočítal dobu pádu dobře, ale zapomněl převést stopy na metry a zahrnout fakt, že letí nad horami. Zatímco hlavní hrdina vychází ze 46 sekund, skutečná doba bude méně než třetinová. Na konci povídky letadlo narazí na zem.
Dobré čtení, hezky popsaná situace s nepříjemným společníkem. Na konci mám sice dojem, že to žádný konec nemá, ale taky si neumím představit, jaký (konec) by to vlastně mělo mít, takže je to takhle asi v pořádku. Tip.
Díky všem za návštěvu i Janině za upozornění. Chyby jsem se snažil opravit.
Milá oddechovka. Některé formulace by se daly ještě vylepšit. „Když mi dopadne granát vedle nohy, hned tam zamířím“ – použití slova „zamířím“ hned po větě, kde se mluví o dělostřeleckém zaměřování, je v první chvíli matoucí. Divně mi vyznělo i tohle: Rozhodl se mě proto seznámit s podrobnostmi svého života: „Co dělá vaše manželka?“ Podrobnosti sice následují, ale ta první otázka si s uvozovací větou zkrátka odporuje. Jinak se mi to četlo dobře.
Květoň Zahájský
14. 06. 2015Skvělá práce. Od první chvíle snadno předvídatelné (dokonce jsem se v textu vrátil, abych zjistil, jestli pilot, procházející uličkou, neměl už na zádech padák), ale autor jeho směr nijak nezastírá. Ani nemusí. Vtip totiž není v pointě, že.
na, na co? ..... vzhledem k tomu, že 70% amíků je šílených, tak Evropa asi taky nebude moc zaostávat, takže vše je tak nejmíň padesát na padesát
aleš-novák
13. 06. 2015koneckonců firmě German Wings ještě na trase do Hearthurstu žádné letadlo nespadlo, takže ani to dělostřelecké pravidlo tu neplatí tak úplně...
Ty nikdy nezklameš! Zase výborné. Jemný humor, decentně dávkovaný sarkasmus, čtivé a napínavé. ****************