úvaha o slimácích

i tobogánová metoda má své nevýhody: plže v záchodové míse je třeba zalít velkým množstvím vody, aby některý slimák-potápěč nezůstal uschován v záhybech keramiky. Zřejmě vydrží pod vodou docela dlouho...

a v nestřeženém okamžiku pak může vyrazit na pouť vaším domem...:o)

kučo, ventilovat svou nevoli ke slimálům tím, že jim postavím betonový pomník, je velmi "nature friendly" :o)

někdy ale nezbývá nic jiného než chemické zbraně, jako např. chlorid sodný...

Mafiánský receptmotto: Starej lotr slimák, sežral kopr i mák!Jsa odkojen literaturou Ondřeje Sekory, míval jsem k většině lučních či zahradních živočichů vcelku kladný vztah. Dnes už jsem si na lezoucí či létající havěť poopravil názor a hubím a ničím, kudy chodím, ale přesto pár naivních romantizujících představ stále ještě klokotá v mé mysli. A tak ohleduplně nešlapu na žížaly, přihlouple se ptám sedmitečného slunéčka, kam má namířeno a šnečí výčnělky mažu polotučným tvarohem.Byly ale doby, kdy mezi mé oblíbence patřívali (považte) i slimáci. Snad to způsobil můj silný smysl pro sociální spravedlnost, (slimák = hlemýžď bezdomovec), snad mladická nerozvážnost, či jen pouhý rozmar, nevím.S přibývajícími léty jsem prozřel a pochopil, že pokud chci zahradu uchovat v přijatelném stavu, musím se oslizlého bratrstva zbavit. Vzpomněl jsem příkladu mého děda, který nasbírané slimáky naporcoval na kostičky a těmi pak nakrmil své slípky, jenže já nevlastním kúra domácího ani v jediném exempláři. Z humánních i estetických důvodů jsem odmítl hlavonožce drtit podrážkami svých bot, ten čvachtající zvuk mně drásal nervy a vyklepávání slizu z podrážkových rýh také nebyla zrovna příjemná práce.Napadlo mě, že bych mohl škůdce utopit v po okraj zaplněném 200 litrovém sudu. Zpočátku se zdálo, že se poprava vydařila, vždyť klesli dolů bez jediného výkřiku, ale asi šlapali vodu nebo co, neboť za pár minut už spokojeni a osvěženi slinili a lezli ven.V zoufalství jsem zapomněl na veškeré zásady fair-play a jal se mlátit nebohé slimáky po hlavičkách, ba i přes prsty nebo co to vlastně mají ... Scházela mi trpělivost, a tak jsem je z nedobrovolné koupele vytáhl a lámal si hlavu, co dál.Český kutil je holt český kutil - spásný nápad přišel znenadání. Potajmu, aby mě neviděli, rozdělal jsem v kýblu pár lžic betonu, nebohé tvory hodil dovnitř a zednickou lžící vše upěchoval. Věru, starý osvědčený recept americké mafie opět jednou slavil úspěch!Možná mi nebudete věřit, ale několika nejsilnějším jedincům se podařilo prolézt betonem téměř až nahoru, téměř. Je pravda, že vysekávání vzniklé krusty z kýble ven mě stálo dost lopocení a pracovníci ve sběrném dvoře nevěřili svým očím, když jsem se tam sarkofágu zbavoval, ale uklidnil jsem je řka, že když Karel IV. přidával vejce do malty, proč bych já nemohl míchat slimáky do betonu, že?Dnes už používám v boji proti slimákům chlorid sodný tak jako ostatní, ale řeknu vám, není v tom ten adrenalin, to tedy ne.Dušan Kučera 

Že bych si také pořídil zahrádku? Nebo alespoň nějakého slimějše, abych vyzkoušel, jaké je to s těmi modrými tabletkami...  (ačkoli...:))) 

díky Květoni za připomenutí výborného receptu... Zatím zůstanu věrný svému splachovacímu tobogánu :o)

Vše pěstujeme ns terase v prvním patře. Zřejmě neumí lézt po zdi.*

Diana - no můžeš se pokusit, já jsem takový Láďa Hruška českého zahradnictví.

/*

Květoň - to je tedy recepis! Nemám ti to přihlásit jako vynález nebo alespoň jako užitný vzor?

Už jsem to sice někde psal, ale když se to žádá, tak tady je můj recept:

Stane se, že neodkladně potřebujeme zlikvidovat větší množství slimáků a much najednou. Mnohý zahradník a pěstitel by podlehl beznaději a hledal spásu v chemii, nevěda, že existuje snadný a ekologický zbůsob, jak zabít plže i hmyz prakticky jednou ranou. Za tento vynález mi bylo děleno čestné uznání v našem zahrádkářském klubu Krteček. Rád se s vámi o něj podělím.

Nasbíráme dvě třetiny hrnce slimáků, přilejeme k nim půl litru pramenité vody, přidáme pět kuliček nového koření, tři hřebíčky a kousek skořice. Na mírném plameni necháme dvě hodiny probublávat (nesmí vařit klokotem, aby vývar neztratil želírovací schopnost).Tekutinu pak scedíme skrz jemné síto do jiného kastrolu, přilejeme sklenku koňaku, nejlépe vaječného, pozvolným zahříváním za stálého míchání zredukujeme asi na polovinu a dáme vychladit. Proces považujeme za ukončený v okamžiku, kdy hmota dosahuje konzistence ledního medu a charakteristické vůně, která připomíná silný vývar z tchořů.

Dopijeme zbytek koňaku s pocitem triumfu a zatímco se z pokoje manželky ozývají zvuky neklamně signalizující chvatné balení kufrů, pustíme se do výroby mucholapek, která je nyní už dětsky snadná.

Třívrstvý toaletní papír natrháme na zhruba metrové kousky, které štětcem se syntetickými štětinami potíráme po obou stranách vychladlou hmotou. Okamžitě je můžeme rozvěšovat po bytě v místech největšího výskytu much. Což je v tuto chvíli prakticky všude, neboť pronikavý odér, který bychom mohli bez nadsázky nazvat smradem, přivábil k nám již veškerý hmyz z celého okresu.

Vařená slimáčí tělíčka doporučuji zatavit do plastové fólie a zakopat v polích někde za městem, pokud možno v bezpežné vzdálenosti od vodního zdroje.Věren své pověstné šetrnosti a zvykům, které jsem odpozoroval od sarančat a Francouzů, zkoušel jsem i alternativní způsoby, jak naložit s těmito plži, pročež vím, že zdaleka nejsou tak lehce stravitelní, jak jsem si původně představoval.

ten má u nás startovní číslo 2 :o)

Slimáci mi nevadí, můj veřejný nepřítel č. 1 je KRTEK!

Já mám se slimáky také vztahy více méně přátelské. U nás doma na sídlišti nejsou, a na chatě se jich vždy vyskytne jen pár. Když nějakého objevím, místo si označím, a za 15 minut se jdu podívat, kam až se doplazil. Někdy to je i 10 cm. Tak ho vezmu a postavím zpět na sartovní čáru. Vlastně nepostavím - položím.   : -))   /*

Já na ně posílám manželku.

ja ich rozmonožujem...z jedného slimáka urobím dvoch, podľa toho, čo mám práve v ruke, ak strihám suché kvety, tak prestrihnem nožnicami, ak nožom podoberám korienky buriny, tak prekrojím, inak som krehké žieňa, toto zo mňa urobili za posledných pár rokov slimáci

moje metoda je taky "přírodně přátelská": do malého kyblíku natočím trochu vody a pak s voláním "kdo chce na tobogán?" procházím zahradou. Nadšení slimáci se ke mně radostně plazí, tak je něžně sbírám rukou a vkládám do kyblíčku. Když už jich je tak 200 - 300 (což je běžná denní nasbíraná dávka), vezmu kyblíček, vyliji do záchodu a spláchnutím odešlu slimáky na tobogán...

Já jsem zásadně pro nature friendly solution, řešení přírodě blízké. Když se přemnožují kopřivy a jiný plevel na mých pastvinách a polích, volím metodu plevelného pole: Schválně o kopřivy pečuji, zalévám je, hnojím a ignoruji pšenici i jetel. Po nějaké době přešlechtěný plevel degeneruje a odumírá a zocelená pšenice vítězí.

Takže nechme slimáky, ať vítězí. Doufejme, že je naši favorité sami porazí v darwinovském přirozeném výběru.

Poznámka: Určitou nevýhodou metody plevelného pole je její časová náročnost. Mutace rostlin trvá do prvních měřitelných příznaků asi 3000 generací. Já mám to štěstí, že s metodou začal už můj prapředek, který přišel do české kotliny s náčelníkem Marobudem kolem přelomu letopočtu.