Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěkdy je už pozdě
Autor
florian
Stojím na tomtéž místě jako před padesáti léty a hledím do hloubky pod sebou; do propasti, která mi bere dech, dnes stejně, jako tehdy: skalní průrva v úzké šíji vysoké hory, široká tak akorát na přeskočení, ale hluboká pár set metrů.
Naposledy, ale také poprvé jsem zde stál – nebylo mi ještě celých šestnáct – na třídním výletu do hor, naprosto znehybnělý, neschopen učinit krok, natož přeskočit onu nevelkou mezeru, přesvědčen o nevyhnutelnosti svého pádu do propasti, pokud se o to pokusím. Nikdy předtím jsem neměl příležitost vyzkoušet si pohled z okraje hluboké strže. Styděl jsem se, tak velmi styděl…
Vysoko nade mnou krouží jestřáb, pozoruji jeho let; dravec, třepetaje křídly na způsob motýla, zůstává stát nad jedním místem na dně propasti. Po chvíli přitiskne perutě k tělu a jako vržený kámen klesá prudce do strže. Ani nedosedne na zem; ozve se krátké zapísknutí a pták odlétá s úlovkem v pařátech; nakonec mi zmizí za skalním ostrohem jako duch.
Ještě jednou pohlédnu do hloubky pod sebou; učiním několik kroků zpět, krátce se rozběhnu a skočím.
Pár okamžiků ještě postojím, a pak, odcházeje z toho místa nezapomenutelného ponížení rozhlédnu se kolem sebe. Dnes na mne nepatří oči posměváčků, přesto mnou projede mrazivý chlad od nohou až k mozku; ty výsměšné pohledy nedokázal vymazat můj pokus o satisfakci; propásl jsem čas.
11 názorů
Prosecký - díky za přečtení, komentář (tak nějak to je... snad až na to, že mně v životě nepřijde zbytečné nic, to mi říká moje zkušenost ) a tip.
To je hodně pravdivé. Mně to říká, že některé věci v životě prostě musíš udělat včas. Později to nedohoníš, ani kdybys žil velmi dlouho. Jsou to vpodstatě zbytečná léta.
To je hodně pravdivé. Mně to říká, že některé věci v životě prostě musíš udělat včas. Později to nedohoníš, ani kdybys žil velmi dlouho. Jsou to vpodstatě zbytečná léta.
Tohle je dobrá "kratinka". Na tom krátkém příběhu, odehrávajím se převážně v mysli tvého protagonisty, se ti povedlo vykreslit náladu onoho opožděného (a zbytečného) překonání sebe sama. Tip.
Ano, ano - teraz už je všetko jak má byť (hovoril Labuda na závěr jednoho filmu - název už si nevzpomenu)... pojal jsi to pěkně /**
Máš pravdu, Evženie, ale je to stejně tak napůl; někde hluboko zůstal trčet úlomek toho ostnu...
Díky za zastavení se u mne.
Evženie Brambůrková
21. 06. 2015Ba ne. Mělo by to být o tvému osobním vyrovnání se sama se sebou.*
jednooká panenka
21. 06. 2015příjemné čtení *