MP3 ve sluchátkách

Zásadně posluchám audioknihy ve znakové řeči. Uklidňuje to

Mám to jako Hynajs, neposlouchám. Mám ráda ticho. Od reality a jiných lidí nemám potřebu se odřezávat.

Já to mám tak, že někdy ráda poslouchám "šum města", útržky hovorů lidí, které neznám, hádám, kam jdou, za kým, užívám si náhodná setkání, ovšem někdy (třeba po náročném dni v práci) potřebuju právě ten "blok mezi mnou a okolním světem", mozek vypne a já prostě jdu a poslouchám. z reproduktorů /rádia je to pro mě úplně jiný zážitek, pak hudbu vnímám spíš jako kulisu např. při vaření.

dnes jsem sedel na lavicce se sluchatky a uvedomil si, ze kdyz posloucham, uvolnuji se mi svaly na tele. vyklidni se hlava, clovek relaxuje. mozna je to tim, ze si najednou nepripada sam? ze ma v hudbe pripadne v audioknize spolecnost?

Poslouchám audioknihy, protože tak můžu knihy "číst" častěji, než ve skutečnosti můžu. Kromě toho u čtení v poslední době dost usínám. Poslouchám i žánry, které bych ve skutečnosit nečetla. 

Sluchátka používám na cestách, vě městě. Jinak večer před spaním pouštím do reproduktorů. V autě taky do reproduktorů, je-li to jen trochu možné. 

orane, jsem na to podobně. Poslouchám hodně. Žádnou hudbu, jen audioknihy. Kdybych si mohl vybrat, tak bych asi radši četl, ale audiknihy maj hroznou výhodu, že můžu pokračovat v poslouchání kdykoliv a vyplnit čas - při mytí nádobí, při cestě na nádraží a tak.

Nepřijde mi, že je to kompenzace. Je to jen dobré vyplnění času - bez audioknih bych se k současné literatuře vůbec nedostal.

A zjistil jsem, že audiokniha mi dá šanci nahlédnout knížku jinak. Patetické věci nebo hluchá místa skousnu v audiknize hůř než v normální knížce. Na druhou stranu, u normální knihy mám lepší pocit o struktuře.

do sluchátek pouze morseovku

do sluchátek si pouštím jen muziku, kterou mi někdo pošle k otextování. Potřebuju dostat melodii do podvědomí a to trvá tak dva tři dny intenzivního poslechu.

Jinak mám raději hudbu z repráku a knihu z papíru.

Používám to jako fet. Přichýlení se ke známému (přes mobilní sluchátka nikdy neposlouchám nic nového), které člověka vyčerpaného všedním dnem odizoluje od dalších rušivých vjemů. Žádná sláva, jen další z řady obezliček.

Na druhou stranu doma mám sadu několika poměrně kvalitních sluchátek (repro nepožívám, abych někoho nerušil), které používám i k objevování hudby.

nedělám to, prostě mi to příjde divné..nesoustředím se na to, co se ve sluchátkách odehrává..ani co se děje kolem mě..prostě vzniká ještě větší chaos..a já myslím, že ho je už hodně

využívání neproduktivního času? hloupost..to je jen strach ze smrti a pocit, že toho spustu nestihnu..

Mně se staly audioknihy nepostradatelnými. Celý život mám totiž problémy s usínáním (neuróza)- a prášky na spaní považuji za hazard se zdravím. Když si však pustím do sluchátek audioknihu, spolehlivě mne to uspí. 

Psychologové na to určitě mají spoustu chytrých odpovědí... U mě je to tak, že hudbu k životu nutně potřebuju, ale do sluchátek si ji nepouštím - mám pocit, jako bych ji tím svazovala, zbavovala prostoru, který jí náleží. Pokud ji nemůžu slyšet hranou naživo, což je asi ideální, pak si ji pustím v soukromí - do reproduktorů, většinou hodně hlasitě :-) Audioknihy nejsem schopná pozorně poslouchat, vadí mi absence tištěného slova, asi potřebuju mít text před očima, abych ho dokázala náležitě vnímat a vychutnávat.

Ale ty se ptáš na důvody. Kdysi jsem si občas hudbu pouštěla do sluchátek - v tramvaji, na ulici - byl to nejspíš způsob úniku před skutečností. Teď si naopak začínám užívat dění a hlasů kolem sebe. Pozoruju lidi, všímám si, jak hovoří, jak se projevují. Uhaduju příběhy... :-) Možná je to věkem. Zjišťuju, že je škoda před skutečností utíkat. Že je dost zajímavá sama o sobě.

Domnívám se, že většina lidí má sluchátka jako jakýsi ,,štít", který je odděluje od zbytku světa a poskytuje jim jakýsi pocit soukromí a bezpečí... Tím, že se odříznou od okolí, mohou dělat, že tam nic a nikdo jiný  není... Alespoň tak to vnímám třeba v metru nebo mhd... Místo abychom byli otevřeni vjemům kolem nás, uzavřeme se do sebe. V určitých situacích to má smysl, ale občas jsme zbytečně ošizeni o možné zážitky a prožitky, o případná setkání.....

Poslouchám hudbu ve sluchátkách už strašně dlouho, tak nevím, jestli jsem ten správný vzorek respondednta... většinou jako clonu co mě odděluje od světa... nebo jako dopping, když jsem skleslá... nebo pro zlepšení nálady... nebo abych si připomněla něco pěknýho... nebo abych neslyšela ošklivé myšlenky... nebo prostě tak...

No mohli bychom ten čas věnovat třeba přemýšlení.