Online sex

ZIMA 2010.

Těžké časy přetrvávající Světové i Osobní krize. Je nemožné zvyknou si na hloupou, monotónní, frustrující, ubíjející práci a nepřijatelné smířit se s mrzkým penízem, který za ni dostávám. Ale co je v těchto dobách nejhorší : Nedostatek náklonosti k zasněným, dělnickým lúzrům od něžného-krutého pohlaví. Vím, že klasické modely vztahů už jsou dávno přežité a zastaralé, ale jelikož je mi něco přes dvacet a mám neopotřebované libido třináctiletého pubescenta s falešnou průkazkou do videopůjčovny pro dospělé, byl bych i nějakou tu vztahovou konvenci přežil.

    Je něco po dvanácté v noci a já ve svém zatuchlém krcálku nad vodkou přemýšlím o tom, jak jsem neuvěřitelně vztahově moderní a nekonvenční (jak mi žádná žena neprojevuje náklonost). Pomocí alkoholu a prášků na spaní se snažím navyknout směnovému fabrikovému provozu. Někdo by možná mohl namítat, že by tento cocktail mohl být člověku nebezpečný. Ale já ho rozhodně doporučuji.

    (Rada uživatele: Nenechte si napsat nějaké náhražky, doplňky stravy, tablety na bázi meduňky, kozlíku… Ať vám doktor napíše Hypnogen, Zolpinox…, protože jedině tyhle dryáky opravdu fungují.)

    Polykám Zolpinox a zapíjím ho čtvrtým panákem levné vodky. Po skončení druhého dílu nostalgického seriálu Báječná léta se chystám vypnout počítač a jít do postele. Když v tom dostávám (pro mě) až futuristický nápad : Živý sex přes webovou kameru!

    Pokládám notebook na stůl, sedám si k němu a do vyhledávače zadávám košilaté indicie. Klikám hled na první odkaz. Po vstupu na stránku, po mě chtějí, abych si vytvořil účet a přezdívku. Je to sice zdržení, ale mé zachovalé libido velí : Poslechnout. Vše mám hotové během minuty.

    Vzrušení a nervozita mi vibrují celým tělem. Je to největší domácí dobrodružství od dob, kdy jsem si pomazal pindíka chladivou koňskou mastí. Ale o těch dvou hodinách bolestivé agonie se raději zmiňovat nebudu. (Na obalu přece psali, že je to mast na regeneraci svalů, ne?!)

    Rozhlížím se po slečnách a zdá se, že je tu jen jedna aktivní Webka. To už mají všechny prostitutky padla? Píši administrátorovi :

    ,,Dobrej, jak to, že tu nejsou žádný šlapky? Je tu jen jedna a ta má tak velkou prdel, že zabírá celou plochu mýho šestnáctipalcovýho počítače.‘‘

    ,,Proč mi nadáváš? Já ti taky nenadávám.‘‘

    Co to…?

    (Chápete správně. Tu zprávu jsem nenapsal žádnému správci, ale přímo té nebohé dívce.)

    Lokám si další vodky, nasazuji svůj otupělý šarm a pod diktátem působících prášků to zkouším vyžehlit.

    ,,Dívka s vámi odmítá komunikovat z důvodu vašeho nevhodného chování,‘‘ píše mi po chvíli šarmantního působení administrátor.

    No konečně! Administrátor!

    ,,Dobrej, jak to, že tu nejsou žádný šlapky?...‘‘

    Takřka ihned po odeslání zprávy je mi zamítnut vstup na stránku.

    Na vytváření dalšího účtu někde jinde už jsem moc vláčný. Jak tak sedím u toho vyčítavě svítícího stroje se spodky napůl žerdi, napadá mě, že bych svým tříselním tlakům ulevil bez živé inspirace. Ale už jsem moc pohlcený pocitem studu a únavy. Vypínám počítač a lezu do postele, abych se vyspal před zítřejší odpolední směnou.

 

Ještě teď, když se podívám na lahev levné vodky, pociťuji zklamání i radost. Radost proto, že se nazírání společnosti (rozuměj : žen) na zasněné lúzry o tolik zlepšilo. Nebo aspoň o trochu. Jo, a té baculce se omlouvám. Byla vlastně docela hezká.

---