Dračí kletba

Předehra

Blesk nebe nelítostně čtvrtí
řev zněl, až v žilách stydla krev
hrála se serenáda smrti
vystoupí křivda, přidá zpěv

 Krabaté stěny liják skrápí
někde krev ale nelze smýt
na zemi kosti
Někdo v kápi
stojí a čeká
celý zlit

 Neplive oheň, nemá křídla
jediná hlava sílí z jídla
blonďatá hříva zakrytá

 Bolestný výkřik v hrdle pálí
Tvrdé je srdce – jako skály
o milost prosbu zamítá

I.

 Království leží mezi lesy
černý však prapor vlaje tam
obluda, netvor, místní děsí
postrachem dívek je – i dam

 Princeznu vězní kdesi v sluji
na každý týden padá los
kterou z žen mladých obětují
na oltář Draka
Bobtná zlost

 Bezhlavá těla dívek mladých
vhánějí slzy, budí vztek
Věčný strach, lidé bez nálady
oněměl šaškův bubínek

II.

Král nechal hlásit do všech zemí:
„Je doba temna, žádá krev
Buď jdete s námi, nebo s těmi
pro něž je Hydra hlavní šéf

 Kdo se mi vzpírá, toho čeká
odveta, která musí být
Je válka s Drakem – pro člověka
Draka je třeba zahubit

 Království půl a ruku získá
princezny, kterou vězní kdes
netvor, jehož kdo poznal zblízka
živý už není tady dnes

 Království získá každý tedy
kdo zlomí stvůře její vaz“
Ten, kdo to zkusil naposledy
rozsápán zdobí příkrý sráz

III.

 Na plátno krásné ženy zírá
cítí, jak srdce bije mu
Námitka otce nezabírá
rady jsou marné, k ničemu

 Putuje světem, křížem krážem
vždy se jen chvíli zastaví
k ruce má pouze mladé páže
které má značné obavy

 Cesta je velmi strastiplná
nakonec vidí k sluji vchod
Na stěně škaredá je skvrna
od západu jde na východ

 Kráska však není ohrožená
saň, dávno mrtvá, nemá hrob
saní se stala křehká žena
Ji není třeba křísit z mdlob

 IV.

 Každý, kdo vyřkl křivá slova
že vládne špatně starý král
v kobce je nebo u hřbitova
Bez kříže, zrádce, naříkal

 Princezna není dívka bledá
nesténá v poutech, nezní pláč
To ona bradu dívce zvedá
„Neříkej díky, nemáš zač“

 Princ zatím dívku mečem stíná
princezna hlavu vezme si
Křičí, že chce to číši vína
Panny krev, žádné metresy

 „Teror je velmi důležitý
lidi pak poštveš mnohem snáz
Chce to jen udržovat mýty
Rozděl a panuj – musíš mást“

 Princezně trpělivě říká
princ, který jednou spasí kraj
„Za zrádci zavřu rakví víka
potom, má drahá, bude Ráj"

 V.

 Sely se tehdy dračí zuby
sklizeň pak ve znamení hlav
přinesla strach a povel: Ubít
Nad chrámy letí smrtihlav

 Král vydal rozkaz: Zabít draka
statečným princem měl být sťat
Nad slují dávno se již smráká
mnozí si káli do kaťat

  Málokdo tuší, kdo je saní
Jiný ne, než sám chrabrý rek
zabíjí slečny, vdané paní
sem tam pak zhyne frajírek

 Naiva, který tomu věří
že získá dívku, navíc hrad
Princezna – mrcha po večeři
krev jejich bude nabírat

 Zvrhlý je párek – mladík, slečna
hrdina – a prý plachá laň
Rada by byla nadbytečná
Oba se smějí – ohni, plaň…

 VI.

 „Tak ty jsi kovářova dcera?“
Princezna zvolna dojde k ní
„Budeš tu ještě do večera
No, co tak civíš? Poklekni

 Až večer přijde princ, můj milý
bude tě to tvou hlavu stát
Můj princ též z kuše občas střílí
Koupil si novou, za dukát“

 Oběť je zcela odevzdaná
její krev zbarví temnou síň
tuší, že nedočká se rána
říká si: „Sebe nepošpiň“

 Zachránce nevěří svým očím
přes ně mu pásku dá a ví
princezna, že již nevykročí
Večer Drak smělce zadáví

 Příběh tu dobře nedopadá
pohádka jaksi nedá spát
Království pozná vládu hada
Zda se to změní?
Jednou
Snad

VII.

 „Zvrácená děvko“, oběť vřeští
když jí ta mrcha hladí líc
Paže má náhle jako v kleštích
slyší svist meče – a pak nic

 „Až budou všichni otupělí
až takto zlomím odpor všech
dostanou přesně, co vždy chtěli
Mou silnou ruku
jen mě nech…

 Potom tě jako vysvobodím
zlomený dav mě bude ctít
Převozník měl by mít víc lodí“
„Ty jsi má zbraň – a já tvůj štít“

 Drak je prý mrtev, doba nová
perou se ti, jimž vzali smích
Hrdého úzkost nevychová
Ohnuté zná jen
volí z nich…

Doslov:
 
Metody nové, kněží titíž
jako již za dob Achnatona
ovládnou strachem všechny, i když
popíše někdo, co se koná

 Kouzla, jež nikdo nevysvětlí
tajemstvím budou kouzelníka
různé už zažili jsme metly
známe snad vcelku, jak co vzniká

 Více než blesk nás děsí hromy
Dokud nás hrůza neochromí
možná se ještě ptáme: Jak?

 Cele paralyzováni
šrouby nás nevyděsí ani
uvykneme si na svěrák