za rozbřesku

spousta lidí tomu sice nebude rozumět, ale to nevadí...

inspirace sama sebou, aneb, když hovoří části mne, které nikdo nedokáže slyšet...

Jenny

 

každá kousek druhé

v sobě skrývá

to ticho pod závojem skutečnosti

neodhalíš na potkání

 

ráno vzbudila se jedna

by popřála dobrou noc druhé

mé oči jsou duhové

zeleno hnědé

 

nálada proměnlivá

ach Jenny, už neplač

ruce se zahojí

neboj se, nebude to trvat dlouho

 

svá trápení otiskla jsem

do tvého jména

jsi mou vílou, motýlem

 

toužíš po světě bez násilí

tvé srdce bije jen pro okamžik...

 

odcházím do svého světa

 

 

 

Jane

 

přízrak ve mně

touží žít

jsem svým způsobem

nebezpečná pro sebe

 

uštknutá láskou

dávám pozor

pečlivě rozlišuji

vidím tě, Jane

 

jsi mé spojení se zemí

tak krásná jako

potok v lese

své mokré vlasy necháváš

usychat na slunci

 

mám ráda ty chvíle nejistoty

vždy překvapíš něčím novým

jsi můj malíř

tvořivá a nezapomenutelná

 

jen léky rozlišují

mezi tebou a tebou

 

 

 

za rozbřesku

 

sypu si do dlaní sůl

a mé rány pálí

jako nikdy

 

zvykla jsem si

 

pastelkami vybarvuji svět

bez tebe

jen těžko se mi dýchá

 

když za rozbřesku

ukládám sny do truhly skutečností

 

marně čekám na kohoutí kokrhání

 

 

 

 

 

---